ATELIER BENEŠ

Ing.arch. Ondřej Beneš, Ph.D., Sochařská 12, 170 00 Praha 7 - Letná

+420 777 819 788, mail@ondrejbenes.cz

středa 31. ledna 2018

Augustova tiskárna - Litomyšl

To se nám tento projekt pěkně rozbíhá .... tedy je to asi už čtvrtý objekt který s klientem v průběhu posledních cca čtyř let prověřujeme  -první byl litomyšlsský Pernštejnský dvůr...




















Něco málo propracovanějších variant. Nejprve jak by to dopadlo, pokud by do ulice byl velký byt:








Nebo pokud by se do expozice vstupovalo až ze dvora:









Nebo pokud bychom přízemí bývalé konírny využili k nástupu do hlavních prostor domu:









Nebo pokud bychom s výtahem pracovali podobně jako Emil Přikryl v Lounech:











Určitě důležité bude hledání propojení dvorečku se zahradou:







A na závěr fotodokumentac:


Druhá řada domů rovnoběžná s hlavní linií náměstí. Na jednu stranu exkluzivní Aplaus, na druhou stranu kostel. Vztah k Aplausu je trochu problematický výškově – stejně jako k příjezdové komunikaci. Není tu místo, které by bylo rovné – to až napravo nahoře u kostela.
„Hlava“ celého domu – jak historická, tak společenská  je tady dole – kde je mázhauz a průjezd na dvorek. Pokud bychom chtěli, aby si dům do kontextu veřejného prostoru města nějakým způsobem dobře „sednul“ měli bychom u toho spodního vstupu hledat odpovídající vyjádření, adekvátní řešení prostoru před domem i vhodné řešení mázhauzu.


Ze snímku je patrné, že předprostoru domu by pomohlo dát keře a květiny těsně za zábradlím v popředí – navázat na zeleň před Aplausem.




  Schodiště okolo domu tu vybízí k posezení, na šikmém kameni, na kterém je nyní uřízlá lavička by byl krásný mosazný nápis – logo .
Těžko říci, zda současná červená barva okenních křídel je původní, vedle tmavých venkovních křídel Aplausu by ale červená mohla zazářit – vnitřní křídla oken by pak jistě byly bílé.
Jedná se o historický objekt, bylo by tak určité dobré fasádě dát klasickou vápennou omítku s lehce okrovobéžovým finálním tónem.
I na těchto  snímcích je jasné, že měděná klempířina by domu slušela.
V podkroví historického křídla asi ani nyní ani do budoucna nebudeme dělat úpravy oken do ulice, aby lépe vycházely s podlahou. Určitě by to šlo – pokud – tak by to mělo být podniknuto až po konstrukční analýze současného stropu a návrhu využití podkroví.

Plato před kostelem by pro vstup do domu bylo určitě nejreprezentativnější a nejvelkorysejší.  Bohužel sám vstup do domu působí poněkud uťáple. Vzhledem k vnitřní dispozici je také velmi obtížně upravitelný.
Drobná věžička mi upomíná jak subtilní věž v jednom rohu zámku, tak radniční věž na náměstí. Je v ní obdobná křehkost, kde bude dobré hledat adekvátní dispozici a funkci (pokud zrušíme současné hlavní schodiště. Jakkoli bych rád místo kde je schodiště otevřel, dokážu si tu i představit svéráznou převýšenou knihovnu – na celou výšku toho prostoru. Na vnitřní uspořádání související s hlavním schodištěm bychom se měli ještě podrobně podívat.
Na věžičku stylem i charakterem navazuje vstup od kostela – i ten by bylo dobré zde zachovat.


Průchod mezi domem a kostelem je jedinečný. Od počátku jsem zamýšlel dát hlavní vstup do domu právě odtud – využít současný vstup..


 
  


   
Jakou najít funkci tomuto krásnému středověkému prostoru? Je to jedno z míst, kde by mohla být vstupní kavárna galerie – i když v této části domu by kavárna byla skoro lepší v té velké rohové zaklenuté místnosti. Pro komerční využití mi prostoru přijde škoda. Možná by stačilo dobře ho upravit a nechat volný – s jednotlivými nástupy do různých stran.
Kontrast velkorysosti a intimity – pavlač  je velmi stísněná, ale v kombinaci s arkádami v rohu pod nimi vytváří pozoruhodný detail. Odtud i úvaha obě patra v těchto místech propojit buď schodištěm, nebo výtahem. Stejně tak za úvahu stojí místnosti v patře do pavlače daleko velkoryseji otevřít.
Dvoreček je intimní, velmi intimní. Pozoruhodný je kontrast mezi jeho velikostí, drobným měřítkem dvorního křídla a drobných detailů  s monumentalitou křídla tiskařského. Tento kontrast byl patrně daleko spíš než architektonickou úvahou zapříčiněn pragmatickou potřebou co největší velikosti užitných prostor.
Pavlač napravo je velmi úzká. Pro přímý vstup na dvorek by určitě šly použít podél fasády dvorního křídla otevřené schody, ale zakryli bychom dveře v přízemí. Dvorní trakt by se tak osamostatnil, a šel by lépe využít pro sociální zázemí i byt. Místo pod arkádami by si zasloužilo citlivější přístup.
Nejraději bych hlavní vstup do galerie v tiskařském křídle udělal právě odsud z dvorku, přes bývalou konírnu.  Vstup odtud by mi přišel dobrý zejména s ohledem k povaze exponátů. Dvorek by pak byl přístupný jak zespodu od mázhauzu, tak z vrchu, ze zahrady. Zahrada by ale nebyla tak zcela otevřená jako dosud, ale byla by kombinací sadu, otevřené plochy a umění.
I z dvorku je patrný kontrast mezi drobností schodišťového prostoru a monumentalitou tiskařského křídla.

Určitě bych rád nějakým způsobem dvorek otevřel na zahradu. Zatím tu mám tendenci dvorek dělit na dvě části – tu blíž k zahradě – nejlépe černobílou – s hledáním výtvarně silného vyjádření. A stále by mi přišlo dobré do této části dvorku umístit stélu – chápu to jako další ze způsobů jak monumentálnímu křídlu tiskárny dát na dvorku víc lidské měřítko.
Poezie od dvorku odvrácené části tiskařského křídla je v jeho uzavřenosti. Vlastní tiskařské křídlo kontrastuje jak s intimním dvorkem a jemným dvorním křídlem s detaily arkád, pavlačí. Lapidárnost  křídla do ulčky takřka bez oken svou geometrickou čistotou kontrastuje s vystavěnou tektonikou kostela. Geometrii tiskařského křídla doplňuje zahrada obkroužená skoro  ze všech stran mohutnou kamennou zdí. 


Vysazení lip na zahradě daleko nejspíš vnímám jako snahu vizuálně oddělit chátrající objekt tiskárny. Stále tu mám tendenci v celé ploše řešené zahrady udělat sad – třeba meruňkový…