ATELIER BENEŠ

Ing.arch. Ondřej Beneš, Ph.D., Sochařská 12, 170 00 Praha 7 - Letná

+420 777 819 788, mail@ondrejbenes.cz

úterý 8. května 2018

Repre Most 02

















foto Jakub Kozák



Stav konceptu k 8/5/2018:


Toto je již druhá prezentace konceptu. První, kterého je tato rozpracováním má datum 28/3/2018.

Tato obsahuje všechny půdorysy, řezy i pohledy. Pro lepší srozumitelnost jsou jednotlivé funkční celky podkresleny barvou.


Výkresy obsahují vlastní popisy a legendu. Jsou zpracovány pro tisk 1:200. Tuto prezentaci doplňuje vždy souhrnný text u jednotlivých částí.


1.PP
V suterénu je celé zázemí domu. Důležité bude prověření možností příjezdu, zásobovacích ramp. Ze zázemí knihovny se knihy pomocí knihovních výtahů měly dostávat na ta správná místa (tyto knihovní výtahy v grafickém podkladu zaznamenány nejsou).

Vstup do šatny zázemí restaurace doporučujeme řešit samostatným vstupem.

Rozsah technického zázemí jistě ještě projde vývojem.



1.NP SITUACE
Pro bezprostřední okolí domu bude zásadním způsobem důležité přehodnocení vazeb a vztahů veřejných protor, stejně jako hledání řešení jak nakládat s původně vodní plochou pod objektem.

Při hledání napojení na strukturu veřejných prostor okolo domu jsme vycházeli jak z původních konceptů, studií, tak z aktuální situace a požadavků. Důležité bylo hledání smysluplných struktur veřejného prostoru.

K problematice vodní plochy pod domem přistupujeme oklikou přes tzv. rajskou zahradu. Tímto pojmem rozumíme hledání současného řešení na technicky problematickou vodní plochu. Uvědomujeme si ale, že efekt zrcadlení objemů domu od vodní hladiny patří mezi  jeho nejsilnější výrazové charakteristiky a jakýkoli návrh s tím musí počítat.




1.NP
Celý parter otevíráme. Hlavní vstup do sálu dáváme z východu. Takto bude možno provoz přístupu do sálu od provozu knihovny i zcela oddělit. Při této cestě tak od vstupu do objektu po vlastní vstup do sálu bude stále možno z různých stran sledovat konstruktivní a prostorovou velkorysost, koncepční řešení sálu.

Knihovna by tu měla být otevřená, tomu by měl odpovídat i její parter a žřešení bezprostřední okolí.

Velkou pozornost jsme věnovali vertikálním komunikacím – navrhovaným pozicím schodišť, stejně jako i výtahů. Ze sálu doplňujeme nové venkovní únikové schodiště.  



2.NP
Hlavní knihovnické patro. Velkou proměnou by mělo prosít původní kino, které by mělo najít využití jako velká studovna. Toto řešení, stejně jako otázky jejího otevření do prostoru atria ještě musí být samostatně prověřovány ve variantách. Jak do hlavního knihovního pultu, tak do výše zmíněného sálu v prostoru bývalého kina povedou ze suterénu knižní výtahy.



3.NP
Knihovna tu má své kanceláře a zázemí. Bude tu i klubové kino pro cca 150 diváků s vlastním zázemím. Z kina bude možné provést propojení do vertikální komunikace vedoucí k sálu.

Do levého spodního roku objemu se sálem dáváme místo původních zásobovacích výtahů hlavní vstup do sálu. 

Komplikovaně jsme hledali zázemí účinkujících i dopravu materiálu na sál. Vzniklé řešení pokládáme za adekvátní, maximálně respektující koncept domu. Vertikální komunikace vstupu do sálu tu bude osvětlena shora. Důležitá bude možnost propojení této komunikace do ochozu atria knihovny – prosklením, ale i dveřmi. 




4.NP
Sál otevíráma na západ do tzv.skleněného loby. Toto otevření ještě bude nezbytné prověřit ve variantách. Rušíme schodiště v zadní – jižní – části sálu (kam do obou pater dáváme bar), a naopak doplňujeme schodiště na galerii zrcadlově se současným.

Ze zázemí restaurace sem vede výtah se skladem – servisním místem restaiúrace. Tento výtah bude mít o patro níže – pod kinem – také obdobný prostor. Catering sálu je zároveň možno řešit i nezávisle na restauraci výtahy vedoucími v místě hlavního vstupu ze západu do domu – s prostory v suterénu.

Střechu využíváme jak pro potřeby sálu, tak pro potřeby knihovny. Měla by být tzv. zelená, pobytová.




STŘECHA
V maximální možné míře bychom se měli pokoušet dávat zázemí techny na střechu – při nezbytném prověřevání jejího vlivu na výraz domu.

Důležité bude i hledání výrazu vlastních výlezů na střechu.




ŘEZY
Z řezu je patrné jak sál otevíráme do tzv. skleněného loby s výrazně zpracovaným osvětlovacím tělesem pod stropem. Vše ale bude nutno ještě prověřit. 






POHLEDY
Důležité bude hledání adekvátní nové struktury okenních výplní.  Ideální by byly ocelové rámy oken. U lodžií doporučujeme odbourání parapetů a prosklení stěn až k zemi. Od tohoto kroku si slibujeme lepší zapojení lodžií do interiéru. Mimořádně důležité tu pak bude hledání vhodného stavebně technického řešení souvisejícím s požadavky na zateplení.

Stejně tak bude důležité při zateplování objektu i hledání technického řešení – jak s cenným kamenným obkladem sálu. 

U rozsáhlých proskleným ploch sálu bude důležité hledání možností venkovního stínění – umožní nejen ochranu před přehříváním, ale i vytváření různých atmosfér uvnitř domu.

Samostatnou otázku bude i hledání materiálu na sokl domu, jako i hledání míst, jako i velikosti a řezu písma pro logo objektu, noční osvětlení apod.

Na východní fasádě domu přibyde venkovní únikové požární schodiště ze sálu. Prověřovat se budou varianty s nosnou zámečnickou konstrukcí a lehkým pláštěm.





Obrázek zobrazuje základní zapojení domu do svého okolí. Důležitá je tvorba smysluplné struktury veřejných prostranství. Vyplňování jednotlivých částí pak může probíhat ještě mnoha variantami. 





Celková charakteristická struktura objektu. Je tu naznačeno řešení jak je možno naložit s původně vodní plochou.








Důležitý moment artikulace spojovacího krčku – vstupu do sálu. 





Náhled do atria. Radikálním zásahem bude částečné, nebo úplné otevření sálu bývalého kina pro potřeby knihovního provozu.  Uvědomujeme si, že současný keramický obklad je cenný – proto jak koncept knihovny v bývalém sálu kina, tak konstrukčně materiálové řešení ještě nezbytné řešit ve variantách. Důležité v tomto prostoru bude přeřešení horního osvětlení – světlíky by mohly být daleko větší.







Zde je naznačena nejdůležitější charakteristika společenského sálu, kterou sledujeme. Jde v podstatě o podporu velkoleposti sálu – jak prostorové, tak konstruktivní. Důležité je i napojení sálu do svého okolí –prosklením, ale i z hlediska přístupu – hledání artikulace spojení sálu s pěší komunikace od Magistrátu po atrium knihovny.





A na závěr zjednodušený koncept domu. Jeho způsob napojení na rampu vedoucí k Magistrátu i ukončení této linie ochozem atria s doplněními objemy bývalého kina i navrhovaného kina, které dispozičně otáčíme.

Z koncepční skici je patrné jaké jsou celkové priority navrhovaného uchopeni objektu. Dle našeho názoru jednoznačně vychází z největších hodnost a charakteristických vlastností, kvalit domu, které se pokoušíme přehodnocovat, doplňovat a hledat adekvátní nové využité.


Postupně se začínáme podrobněji věnovat i okolí. Zde koncept Honzy Šerýcha na grafické řešení plochy 44 x 44 metrů:










„ Napadlo me trochu oprasit jeden svuj starsi napad; nevim, zda jsem se o nem vlastne uz posledne nezminoval. Moc se mi zalibila Tva idea uzit k realizaci probarveny asfalt – pritahuje me tu neelitnost a take kompaktnost, “hladkost" cele plochy. Navic by tahle technologie myslim presne pasovala k memu navrhu (a navrh k technologii:).


Posilam nekolik variant struktury, ktera vychazi z jednoho tradicniho sachoveho/matematickeho rebusu, zvaneho Jezdcova prochazka. https://en.wikipedia.org/wiki/Knight%27s_tour. Na standardnim rozmeru sachovnice sice existuje bezpocet variant reseni (presne 26 534 728 821 064), ale dospet k nekteremu z nich je – aspon pro me – zcela nerealne. Tech par ukazek v priloze vychazi ze zaznamu mych (mnoha) zpackanych partii. Slo mi v zasade o vytvoreni hybridu mezi jednoduchou geometrickou strukturou a znakem, jehoz zakladem je schematicky popis ruznych zpusobu selhani.

Realizovat takovou vec v architektonickem meritku by mi prislo hrozne pritazlive. Z ilustrace se tu stava kolosalni labyrint, divak se nutne meni v ucastnika. Dulezita je samozrejme lidska perspektiva, nemoznost prehlednout situaci jako celek, ovsem pri (lehce neurotizujicim) vedomi existence urciteho systemu. 

Co se tyce realizace same, u prvni trojice navrhu by asi slo pracovat jen s tim zminovanym probarvenym asfaltem – konkretni barvy a kontrast jsou samozrejme ke zvazeni a vychazely by z moznosti technologie. Dalsi navrhy jsou komplikovanejsi a kumuluji ve vrstvach dve nebo tri struktury. Tady me napadlo realizovat horni vrstvy jako dopravni znaceni, tedy nastrik barvou; predstavuji si, ze by takove reseni napomohlo prostorove iluzi. Zarovem by mozna casem dochazelo k mirne erozi horniho obrazce (ktery by zrejme nebylo nijak slozite cas od casu obnovit); me ten fenomen mizeni, nepermanence dost bavi.“



Ale jak přistoupit k okolí Repre - není přece možné řešit výtvarné dílo, aniž bychom se při tom nepokoušeli uchopit celé to modernistické centrum města. Zde tedy výchozí úvaha. Vydefinování základních komunikačních os a veřejných prostor, jejich napojení na Třídu Budovatelů, zpevnění modernistického centra, hledání propojení s vrchem Šibeník (navázání divadla na prostor trojúhelníkového náměstí jako jedno z témat k řešení).






neděle 25. února 2018

Repre Most 01


Od května minulého roku jsem na základě vyhraného konkursu architektem města Děčín. Během následujících měsíců jsem se podrobně seznamoval s problematikou tohoto města i možnostmi korekce již rozjetých projektů a akcí. Postupně se dostávám i ke koncepční a osvětové činností. Po zjištění problematiky týkající se zpracovávaného územního plánu města a přípravy napojení na regionální i nadregionální struktury silničních komunikací jsem se tak dostal ke koncepčním otázkám rozvoje Ústí, k tamnímu městskému architektu Charvátovi.

Poté co jsem zjistil, že mnohá problematika se doslova týká celého kraje, pořádám každých cca pět šest týdnů v ústeckém paláci Zdar schůzku s městskými architekty ústeckého kraje, aktivisty, výraznými představiteli kraje, stakeholdery. Takto jsem se setkal i s městským architektem Mostu, panem Nesládkem. Toho jsem využil ke zjištění informací v jakém stavu se nachází projektová příprava v profesní komunitě diskutované rekonstrukce ikonické severočeské stavby – objektu Repre. Na druhou stranu mě pan Nesládek poprosil o podporu a spolupráci s projektovou přípravou.

Již předem jsem byl o stavu přípravy informován od kolegy architekta Petra Leška, který se na půdě ČKA aktivně zasazuje o pořádání architektonických soutěží. Následně jsem vše ještě konzultoval mj. s profesorem Šváchou, který se i velmi aktivně zasazuje o adekvátní přístup při opravách významných staveb české a československé minulosti. Stejně jako pan profesor mě osobně podpořila i generální ředitelka NPÚ, paní architektka Gozyczková.

O svých krocích se adekvátním způsobem takto pokouším být v kontaktu se svojí profesní i akademickou komunitou. Cílem je tak v případě Repre - v současný okamžik – kdy je již velmi obtížné vrátit se ke generování kvalitního přístupu a projektu jiným způsobem - přispět ke kvalitní rekonstrukci a smysluplné změně funkce jednoho z nejvýznamnějších českých objektů přelomu sedmdesátých a osmdesátých let nejen ústeckého kraje. 

Úvodní text k tématu:
http://decinarchitekt.blogspot.cz/2017/12/tema-vztah-usti-decin-03.html



Budova Centrálního domu horníků v Mostě
 Budova Oblastního domu kultury horníků a energetiků
 Budova Kulturního domu REPRE


autor: Mojmír Böhm, Jaroslav Zbuzek, Luboš Kos
spolupráce: Stanislav Hanzlík, Miroslav Houra (výtvarná díla), 
Vladimír Procházka (osvětlení)
statika: Jiří Očenášek Vlastimil Ptáček
interiéry: Antonín Werner

investor: Inženýrská organizace Most
gen. dodavatel: Severočeská Konstruktiva, Pozemní stavby Olomouc
gen projektant: Krajský projektový ústav, Ústí nad Labem
1959 celostátní soutěž na centrum Mostu
příprava: 1968-1977
1972 povolení ke stavbě
realizace: 1978-1984
investiční náklady: 56 368 700 Kč
2007 a 2010 dílčí rekonstrukce


TEXT
Oblastní dům kultury horníků a energetiků v Mostě, tzv. Repre tvoří jednu z klíčových budov kulturního centra Nového Mostu. Dostal proto podobu pozdně funkcionalistické, neformální rozeklané plastiky, souboru solitérních hmot obklopených tří stran vodou, a oživených navíc z boku čnící hmotou kina a na střeše koulí planetária. Zvolené konstrukční řešení – železobetonový skelet na pilotách – umožnilo kompozici ještě více rozvolnit otevřenými, hlubokými lodžiemi, rampami, schody a především vynesením kvádrové hmoty hlavního sálu na mohutných pilířích nad vodní hladinu. Rozsáhlé plné plochy průčelí pokrývá světlý kamenný obklad, kontrastně doplněný tmavě šedými plochami omítek a subtilních ocelových oken. Kopule planetária je obložena patinovanou, zelenkavou mědí.
Ohnisko budovy tvoří rozměrná hala, jíž dominují monumentální schodiště, horizontální pásy balkonů a zejména kazetové stropní světlíky, obložené dřevem. Sváteční atmosféru dodávají interiéru nejenom velkorysé měřítko a přirozené osvětlení, ale i použité přírodní materiály (světlý kámen a dřevo) a výtvarná díla (např. Artprotis od Miroslava Houry a originální skleněné lustry od Vladimíra Procházky).

Planetárium má formu ocelové koule o průměru 10m, nesené železobetonovým prstencovým průvlakem. Jeho kapacita je 41 návštěvníků a uvnitř se nachází přístroj značky Carl Zeiss Jena.

Kulturní dům je v dnešní době využíván minimálně. Plně funkční je planetárium a velký sál, kde se každoročně pořádají plesy, v přízemí pak kavárna a second hand. V průběhu let prošel kulturní dům jen malými rekonstrukcemi. Největší se odehrála v roce 2007, kdy byl upraven interiér planetária a zrenovován přístroj Carl Zeiss Jena.

V současnosti je kulturní dům majetkem statutárního města Mostu, které plánuje v následujících letech kompletní přestavbu na knihovnu, za podmínky zachování kina, planetária, společenského sálu a restaurací. Město vypsalo na podzim roku 2016 výběrové řízení na zpracovatele dokumentace.


Zdroj: Štěpánka Fáberová, Petr Vorlík




POHLED ZPĚT

V Mostě - tzv. novém - bylo a stále je po likvidaci toho starého velmi komplikované najít a identifikovat se s jeho novým centrem, středem (tedy pokud se nemáme spokojit s tvrzením, že současný stav je ten nejlepší z možných). Aby ne – to staré město bylo klidně položeno mezi dva kopce, bylo kompaktní, obtočené Bílinou, zároveň ale otevřené do krajiny. Otevřené i směrem vzhůru -  tek, že z jeho centra bylo možné vidět kopce. Takovouto středověkou atmosféru si na okraji dnešní pánevní oblasti můžeme ještě v několika městech připomenout i dnes.

Most byl přesunut. Je tu viditelné jak kultura velmi pomalu, velmi klopotně a velmi těžce následuje za takovýmito rozhodnutími, za racionalitou a jejím kalkulem. Je to jeden z rysů celého dvacátého století, jeden z rysů moderny. Došlo tu tak k zviditelnění jednoho z nejsilnějších konceptů moderny.



O architektuře mluvíme, že je to vždy především práce na nás samotných, v případě celého Mostu je celá jeho moderní identita něčím, na čem stále musíme pracovat, pro romantické idylické návraty tu není místo. A prakticky tu zažíváme to, jak Michael Hays (mj.pedagog na Harvardově univerzitě) mluví o období po roce 1968 – to totiž budoucnost přestala už být funkcí postupného sociálního pokroku. Je třeba ji velmi složitě, velmi náročně a velmi komplexně hledat, tvořit, projektovat. 




JAK DNES CELEK UCHOPIT?

Jak vnímáme dnes centrum města, jaké na něj máme – míváme - požadavky? Otázka je umocněna gravitační silou předměstských nákupních center, developerských počinů nahrazujících složitá a dlouhodobě náročná postupná sociální řešení. Standardně se ale i dnes u nás ve Střední Evropě identita města definuje náměstím s kostelem, radnicí, vše nejlépe někde na ostrohu, na přírodou pečlivě omezeném místě.

V centru Mostu dnes není možno hledat napodobování něčeho, co vznikalo staletí. Napodobovat můžeme ale pocit, který v nás středověké město vyvolává, který v nás středověký Most mohl vyvolávat.

Pokusy práce s centrem v osmdesátých letech důsledně realizovány nebyly  – pokoušely se opírat o objemově prostorovou inspiraci Mostem starým. Postmoderna ve své době dokázala otevírat nové horizonty, sama ale jako univerzální recept pouze kopírování historických vzorů nefunguje.



Je nezbytné hledat řešení odpovídající nejen dnešnímu rozvoji techniky, technologie, ale po všech stránkách se musí jednat o živé a tedy současné řešení, které by do architektury petrifikovalo dnešní svět se svou složitostí a komplexností. Měli bychom při tom ale využít a využívat současné koncepty a vyjadřovací prostředky. Jednou z metod práce s veřejným prostorem je jeho otevření veřejnými debatami, aktivním hledáním společenského konsenzu.




OTEVŘENÍ HLEDÁNÍ SPOLEČENSKÉHO KONCENZU

Pokud bychom tu chtěli vytvořit komplexní společenské centrum, je třeba velmi dobře definovat společnost, její potřeby, aspirace. Dnes si práci ve veřejném prostoru nejde představit tak, že „někdo něco“ naprojektuje a „veřejnost“ to bude akceptovat. Dnes tom všemu předcházejí tzv. pocitové mapy, antropologické průzkumy, sociologické analýzy. Pak  až je možno říct, že máme pohromadě podklady.
KULTURNÍ CENTRA DRUHÉ POLOVINY DVACÁTÉO STOLETÍ U NÁS

Jak jde současné centrum Mostu hodnotit? Co se tu podařilo? Jaké aspirace jsou do centra vloženy?



Kulturní domy u nás jako nový typus vznikají už od padesátých let. Před tím – koncem devatenáctého století to byly reprezentační společenské sály, multifunkční Sokolovny. Tato tradice pokračuje i mezi válkami. Se změnou společenských poměrů po roce 1948 nejprve ve stylu vrchnostensky diktované Sorely -  jmenujme alespoň práce architekta Hilského v Příbrami, nebo na Kladně. Vždy se ale jedná o samostatné čtvrti v rámci nové obytné výstavby. Čtvrti vždy v nějakém vztahu, nějak napojené na historická centra. To v Mostě není. 



KDE KONKTÉTNĚ HLEDAT INSPIRACI?

Jaké máme adekvátní reference ze světa? Přínosem může být pohled z Holandska, Německa. Holandsko – válkou poničený Rotterdam, i tam v šedesátých letech dochází k dostavování – nahrazování středověkých a měšťanských struktur města – i tam až na přelomu osmdesátých a devadesátých let dochází k produktivnějšímu způsobu práce se strukturou města. Určitě jim v tom pomohla i idea a koncept tzv. nové moderny – umožňující si vybírat co je pro komunitu důležité. Co tomu ale předcházelo byl široký společenský konsenzus – požadavek na změnu – na doplnění.

Pak se „rotterdamská mašina“ rozjela a kvalitních staveb a pozoruhodných realizací je tam nyní doopravdy celá řada, stejně jako veřejných prostor.

A Drážďany? Tam je společenský tlak na postupné scelování bílých míst na mapě města mimořádný. A realizuje se tam jak na sídlištích, tak opět v rozlámaném jádru… V samém centru Drážďan je stavba z obdobné doby, v nedávné době velmi kvalitně zrekonstruovaná.


Určitě – s Mostem je i tento stav nekompatibilní – ale důležitá je ta energie,, ten tah na branku … 



CO REPREZENTUJE REPRE A JAK HO UCHOPIT?

Centrum Mostu se začíná připravovat od šedesátých let. Dokumentace z té doby dokládá náročnost s jakou se potýkali autoři aby dosáhli – pokud jde o centrum – co nejlepšího výsledku. Týk se to i přípravy a realizace jednotlivých objektů

V republice je velice málo objektů z osmdesátých let, které byly naprojektovány a zrealizovány v takové kvalitě jako je Repre. Není se čemu divit – obecná tendence stavění v době normalizace vedla k realizacím jako nedávno zdemolovaný hotel Praha  - ve kterém přes zřejmou kvalitu a komplexnost je cítit již jistá dekadence závěru normalizace. Nic takového o mostecké realizaci říci nejde. Stavba je to jasná, věcná, generující prostorovou kvalitu – určitě by šlo interpretaci opřít o Šváchou ražený termín – přísnost. Dům je doslova napěchovaný koncentrovanými smyslovými informacemi.

I tak lze vnímat třeba malý glóbus na střeše. Jakoby chtěl komunikovat s vrcholy sopek v okolí. Možná je to způsob jak pro dnešek dál pracovat s centrem a dál ho doplňovat – jak prostě dnešními prostředky hledat způsoby vazby sídla na krajinu. Tedy vazby hledající zobrazení a koncentraci krajiny na jedno místo.



Centrum Mostu ale není možno jednoduše uchopit. Jsou to domy v zeleni, nebo ne? Nové obchodní centrum s několika bytovými domy se tváří, že vytváří náměstí. Je to náměstí? Je to koncept funkcionalistický rozčleňující bydlení, práci, rekreaci a dopravu? 

Pokud bychom chtěli modernu napravovat, skoro by se zasloužilo zvolat – víc moderny. Měli bychom vyjít ze sociálního étosu, se kterým byly tyto utopické vize realizovány. Je třeba v něm pokračovat.

Jaké jsou ale v tomto případu možnosti? Postmoderní pokus už proběhl, a zrovna moc úspěšný nebyl. Je tu vůbec možné dělat nějaké generální řešení? Nestačí jen pomalu a postupně kultivovat?

Skoro se chce říci, že pro úpravy tohoto centra by měla platit ta stejná pravidla jako pro pražské Jižní město, nebo sídliště – hledat a velmi jemně doplňovat další a další pavučiny modrianovských struktur – a do nich takto chytat obytnost, kvalitu veřejného prostoru, chytat město. Takto to tu vlastně už probíhá - třeba v místech, kde jsou osazovány fragmenty původního Mostu. Je možné takto postupovat dál?


Repre má obrovskou nevýhodu v tom, že je východně od třídy Budovatelů a jsou zde většinou stavěny domy až od sedmdesátých let. Tedy v době, kdy se už vytrácí kvalita a étos let šedesátých. Z toho důvodu hledat zde smysl znamená především domýšlet a domyslet původní koncepty a zadání – tedy jak by asi v kontextu toho co se dělo na geopolitickém západě bylo možné hledat řešení zde. Pak se i  podívat jak se s tímto odkazem nakládá tam, jaké máme na tato místo aspirace a požadavky dnes a pak hledat těmto aspiracím adekvátní vyjádření.

JAK KONKRÉTNĚJI S DOMEM, NOVÉ ZADÁNÍ?

Novou náplní by měla být i knihovna. Jaké by měly být zákonitosti vložení knihovny do objektu Repre? Objekt a vstupní hala, která byla původně společensky maximálně otevřená se nyní má kombinovat sice s velkorysostí, ale s velkorysostí daleko intimnější?

Dnes knihovny dokáží být jedním z nejsilnějších iniciačních momentů kulturního a společenského rozvoje. Vzpomeňme varšavskou univerzitní knihovnu, nebo u nás NTK, nebo připravovanou knihovnou Vysočiny. Pro Polsko měla jejich knihovna zásadní význam – v následujícím desetiletí se tam další velkolepé společenské stavby staví jak na běžícím pásu.

U nám máme ale s tzv. velkými rekonstrukcemi poměrně špatné zkušenosti. Na Klemntinum neproběhla žádná soutěž, a rekonstrukce probíhá bez účasti odborné veřejnosti. Soutěž na Národní Muzeum byla zrušena a i jeho rekonstrukce probíhá také podobně. Jinými slovy – nedaří se nám ani pořádně navázat na kulturní počiny devatenáctého století .

Na druhou stranu rekonstrukce například pražského Technického muzea, nebo Zemědělského muzea dopadla více než dobře.

Jak jsme na to se stavbami šedesátých a sedmdesátých let? Za příklad je možné použít přípravu rekonstrukce TV Ještěd v Liberci, nebo realizaci rekonstrukce OD Kotva.

Jak tedy s rekonstrukcí výrazného solitéru osmdesátých let? Jak s jeho společenskou konverzí? Jak pracovat s provozem knihovny ve vstupním atriu? Je rozumné vkládat knihovnu do kinosálu 

BEZPROSTŘEDNÍ OKOLÍ

Jak s konkrétní vazbou domu na okolí, jak s vodou okolo domu, jak s terasou pod hlavním sálem? Vyřešení těchto momentů je pro dům klíčové.

Dům trpí tím, že pod ním voda není celý rok. Toto nevyřeší změna na vodní střiky, na to je nezbytné najít koncept – velmi silný koncept.

Jak pod dům navrátit vodu? Existuje takové technické řešení, které by to umožnilo? Bylo by dobré zpracovat varianty kombinující vodu s nějakým typem mokřadu – a to tak aby vodu nebylo nutné v zimě vypouštět? Hledat úplně jiné řešení?

Voda pod domem je ale mimořádně silná metafora – jakoby takto dům vizionářsky předpovídal práci s lomy po vytěžení – jejich zatopení. V tom je síla architektury – její poetická metaforická síla.

Nebo hledat principiálně zcela jiné řešení – moderní – místo vody třeba barvu a pochůznou plochu. Jak ale k tomu přistoupit – podaří se najít jiný příběh, jinou metaforu.



Co ale udělat venku na terase pod hlavním sálem? Místo je to doslova fantastické. Hudba? Kapely dechovek asi už ne, ale mohly by tam být mladé kapely, nezávislé scény? Dokážete si v tom místě představit restauraci? Kavárnu? Doplnění uměleckými díly? 



Jak lze stručně charakterizovat základní hodnoty domu?

Nad proměnlivou plochou (vody) sevřená kompozice objemů reflektující citlivě jak krajinnou konfiguraci, tak vazby na bezprostřední okolí, na kultivovaný veřejný prostor.

Hra účelných objemů nad přesně definovanou plochou vodní hladiny.
Jaké jsou ty objemy?

Jsou tři:
-dva nízké ležaté s hlubokým prořezáním lodžiemi
-hlavní strohý kubus na nožičkách
-zaklesnutý vysazený objem kina



Měděný globus jako korunu všemu vnímám jako už něco, co patří už tak nějak celému městu..



A na závěr vstupní koncept jak je možno s domem nakládat:




Situace - současný stav oficiální projektové přípravy

Situace možný koncept OB.



1. NP zaměření
1.NP současný stav oficiální projektové přípravy

 1.NP možný koncept OB.

 tm. modrá nahoře – šatna
tm. modrá pod kinem – knihovní pult
červená komunikace do hlavního společenského sálu
žlutá – restaurace, kavárna

tm. zelená-servis


2.NP zaměření
2.NP  současný stav oficiální projektové přípravy


 

2.NP možný koncept OB.



3.NP zaměření
3.NP současný stav oficiální projektové přípravy


3.NP možný koncept OB.

červená – komuniikace do sálu 
(nahoře - venkovní schodiště)schodiště
napravo – využití rampy)




4.NP zaměření
4.NP současný stav oficiální projektové přípravy


4.NP  možný koncept OB.