zatím poslední verze textu, jakékoli zpětné vazby a korekce vítány:
Generování vize pro Českou republiku
z pohledu architekta
Ptáme se co
je/bude ústředním motivem vize, která nás vyvede z labyrintu nejistot současnosti.
Hledáme, o co se v dnešním rozjitřeném a rozkolísaném světě velmi pozdní
moderny opřít. Nastává doba, kdy je v kultuře zábavy, vystupňovaného
individualismu a znejišťování sdílených hodnot potřeba obnova, návrat k aspiraci,
kterou naplňovaly velké styly minulosti. Aspiraci začleňující jednotlivce do pospolitosti, do velkého řádu světa. Nelze
se vrátit do starověkého Řecka, ke gotice, do agrární
společnosti. Nelze se vzdát ani úspěchů a využívání techniky, která nás vede k rozvoji
umělé inteligence. Mluvíme o obnově, jenž vychází ze současného naplňování klíčového
úkolu architektury, kterým je péče o rozvoj lidmi vytvořeného a obývaného
prostředí.
Oč
jde? Krajina,
domov, sídla a cesty, regiony, vlast, evropanství (v multipolárním světě) jsou
způsoby začlenění člověka, Evropana do širších kontextů. Čili: prostředí nás
nejenom obklopuje, spoluurčuje, ale zároveň je utvořeno člověkem a jeho společenstvím.
Sem se promítají interpersonální vazby ve formálních i neformálních skupinách,
tradice i krize tradic, identita i vykořeněnost, mezigenerační vztahy, vzdělání,
pracovní zařazení atd..
Toto vše velmi
intenzivně pociťujeme například při řešení „odchodu od uhlí“ na Ústecku nebo
Ostravsku, stejně jako při hledání ohleduplného prosazování klíčových
infrastrukturních projektů jako jsou vysokorychlostní tratě (VRT) a dálnice,
ale i u tak drobné úlohy jako je kvalita návsi vybydlující se vesnice. Zde
všude nám jde o to, abychom ve vizích společně formovali i podobu našeho domova.
Architektura
v dnešním rozkolísaném světě stále více prosyceném virtualitami může a má
nabídnout "pevné místo k životu" tím, že „artikuluje svět". Činí
ho srozumitelným. Pomáhá lidem najít pevné místo v prostoru a čase.
Vizi vnímáme jako společný průsečík
vztahů, lidí, národů a epoch (agrární a industriální společnosti, využívání zdrojů
i ochranu přírody atd.). Pomocí vize otevíráme možnost naší republiky stát se
územím, ve kterém se obnoví a rozvine šetrný vztah k přírodě, kde „domov"
prokáže svou sílu kotvy ve vztahu k místu, domu, krajině.
Hledáme nikoli architekturu technicky
možného a exhibic, ale architekturu, v níž je zakotven jak běžný, každodenní provoz,
tak i potřeba jeho překročení k něčemu, co dává našemu životu smysl a bude jeho
výpovědí. V zájmu
komplexního rozvoje republiky, našich krajů, měst a obcí potřebujeme jak kvalitní
architekturu všedního dne, tak i tu silnou, zakládající a provázející velké
epochy.
Do našich životů vstoupila nová
skutečnost dopadů klimatických změn, které jsou důsledkem našeho dlouhodobého
nezodpovědného vztahu k okolní přírodě a krajině. Je nutné pochopit
skutečnost, že naprostým základem všeho, co zde v České republice máme, je
prostředí přírody a krajiny. Je to zdroj všech surovin, materiálů, ale také
vody a potravin, které ke svému životu potřebujeme. Současně je to životní
prostředí a prostor, ve kterém žijeme. Musíme změnit svůj přístup k přírodním
procesům a zdrojům, nepovažovat je pouze za svého nepřítele nebo vlastnictví,
ale naopak vnímejme krajinu včetně jejího kulturního dědictví za to nejcennější
co máme. Pouze zachování a podpora přírody a přírodních procesů zaručí nám a
našim dětem kvalitní a smysluplný život.
Dnes stojíme před důležitým úkolem obnovy zásadních přírodních infrastruktur tak aby se náš současný způsob života výrazně neměnil. Zásadním obratem v této oblasti je uvědomit si prioritu přírody a posílení funkčního přírodního prostředí.
Kvalitní architektura, územní a krajinné plánování je předpokladem pro úspěšný rozvoj území.
Doplnění
Při práci pro
Ústecký kraj jsem otevíral oblast plánování krajiny a sídel, a podílel se na zakládání
transformačních procesů vedoucích k „odchodu od uhlí“. Právě tam a při přípravě
Krajinného plánu pro ministerstvo dopravy jako nástroje doprovázejícího
projekci vysokorychlostních tratí (Podřipsko) jsem si plně uvědomil stav české
územně plánovací praxe.
Máme sice „Politiku
územního rozvoje“, „strategie rozvoje území“, ZURky, územní plány, ale to vše
jsou dokumenty pro zde uváděné požadavky většinou těžko použitelné. Například péče
o krajinu se v ZURkách redukuje na „zelené koridory“, ÚSESy. Chybí
v nich zodpovědná a systematická práce s krajinou, jak ji známe ze
sousedního Německa.
Konkrétní zájmy
a priority obcí, měst a regionů jsou prosazovány jejich politickými
představiteli. Těmto samosprávám ale většinou chybí fórum pro výměnu zkušeností
i odborný servis. Pokud máme generovat společnou vizi, měli bychom jednotlivé
požadavky zasazovat do jasného, dobře komunikovatelného, konsenzuálně vnímaného
celku.
Na Ústecku i
při přípravě Krajinného plánu nám pomohly zkušenosti z regionálního
plánování z Belgie a Holandska. Nezabředli jsme do formálních struktur a nemožnosti
se shodnout a cokoli realizovat. Soustředili jsme se daleko víc na problém,
jeho obsah a podstatu. Další metodou, kterou jsme rozvíjeli, bylo důsledné rozlišování
mezi „technikou“, infrastrukturní obslužnosti a „kulturou“ krajiny, osídlení,
zhodnocování historie, uvědomování si domova. Ve smyslu zapojení i té druhé,
často opomíjené složky. Důležité je, aby obce a jejich občané aktivně spoluvytvářeli vizi rozvoje
vlastního území, díky čemuž je vize „odolná" vůči změnám ve vedení radnic
i srozumitelná při pohledu zvenku. Vzniká tak dynamická rovnováha, která
svou otevřeností dokáže odolávat zřejmým i skrytým krizím a problémům. Uvedené
přístupy je možné využít na celou republiku.
Velký kus práce
u nás byl odveden v rámci dokumentu PASK ČR (Politika architektury a
stavební kultury). Na úrovni celé Evropy ji dává rámec New European Bauhaus.
Účelem tohoto
podkladu je hledat způsoby jak v odborné i akademické komunitě obecně
přijímané myšlenky uvádět do veřejného života.
Ondřej Beneš
24/8/2023
Za korekce a cenná doplnění děkuji doc.ing.Kláře
Slazmann,Ph.D., prof.ing.arch.Janu Jehlíkovi, ing.Martinu Klečkovi,Ph.D., ing.arch.Petru
Leškovi, doc.PhDr.Oldřichu Ševčíkovi,CSc.
