ATELIER BENEŠ

Doc. ing. arch. Ondřej Beneš, Ph.D., Sochařská 12, 170 00 Praha 7 - Letná

+420 777 819 788, mail@ondrejbenes.cz

neděle 25. února 2018

Repre Most 01


Od května minulého roku jsem na základě vyhraného konkursu architektem města Děčín. Během následujících měsíců jsem se podrobně seznamoval s problematikou tohoto města i možnostmi korekce již rozjetých projektů a akcí. Postupně se dostávám i ke koncepční a osvětové činností. Po zjištění problematiky týkající se zpracovávaného územního plánu města a přípravy napojení na regionální i nadregionální struktury silničních komunikací jsem se tak dostal ke koncepčním otázkám rozvoje Ústí, k tamnímu městskému architektu Charvátovi.

Poté co jsem zjistil, že mnohá problematika se doslova týká celého kraje, pořádám každých cca pět šest týdnů v ústeckém paláci Zdar schůzku s městskými architekty ústeckého kraje, aktivisty, výraznými představiteli kraje, stakeholdery. Takto jsem se setkal i s městským architektem Mostu, panem Nesládkem. Toho jsem využil ke zjištění informací v jakém stavu se nachází projektová příprava v profesní komunitě diskutované rekonstrukce ikonické severočeské stavby – objektu Repre. Na druhou stranu mě pan Nesládek poprosil o podporu a spolupráci s projektovou přípravou.

Již předem jsem byl o stavu přípravy informován od kolegy architekta Petra Leška, který se na půdě ČKA aktivně zasazuje o pořádání architektonických soutěží. Následně jsem vše ještě konzultoval mj. s profesorem Šváchou, který se i velmi aktivně zasazuje o adekvátní přístup při opravách významných staveb české a československé minulosti. Stejně jako pan profesor mě osobně podpořila i generální ředitelka NPÚ, paní architektka Gozyczková.

O svých krocích se adekvátním způsobem takto pokouším být v kontaktu se svojí profesní i akademickou komunitou. Cílem je tak v případě Repre - v současný okamžik – kdy je již velmi obtížné vrátit se ke generování kvalitního přístupu a projektu jiným způsobem - přispět ke kvalitní rekonstrukci a smysluplné změně funkce jednoho z nejvýznamnějších českých objektů přelomu sedmdesátých a osmdesátých let nejen ústeckého kraje. 

Úvodní text k tématu:
http://decinarchitekt.blogspot.cz/2017/12/tema-vztah-usti-decin-03.html



Budova Centrálního domu horníků v Mostě
 Budova Oblastního domu kultury horníků a energetiků
 Budova Kulturního domu REPRE


autor: Mojmír Böhm, Jaroslav Zbuzek, Luboš Kos
spolupráce: Stanislav Hanzlík, Miroslav Houra (výtvarná díla), 
Vladimír Procházka (osvětlení)
statika: Jiří Očenášek Vlastimil Ptáček
interiéry: Antonín Werner

investor: Inženýrská organizace Most
gen. dodavatel: Severočeská Konstruktiva, Pozemní stavby Olomouc
gen projektant: Krajský projektový ústav, Ústí nad Labem
1959 celostátní soutěž na centrum Mostu
příprava: 1968-1977
1972 povolení ke stavbě
realizace: 1978-1984
investiční náklady: 56 368 700 Kč
2007 a 2010 dílčí rekonstrukce


TEXT
Oblastní dům kultury horníků a energetiků v Mostě, tzv. Repre tvoří jednu z klíčových budov kulturního centra Nového Mostu. Dostal proto podobu pozdně funkcionalistické, neformální rozeklané plastiky, souboru solitérních hmot obklopených tří stran vodou, a oživených navíc z boku čnící hmotou kina a na střeše koulí planetária. Zvolené konstrukční řešení – železobetonový skelet na pilotách – umožnilo kompozici ještě více rozvolnit otevřenými, hlubokými lodžiemi, rampami, schody a především vynesením kvádrové hmoty hlavního sálu na mohutných pilířích nad vodní hladinu. Rozsáhlé plné plochy průčelí pokrývá světlý kamenný obklad, kontrastně doplněný tmavě šedými plochami omítek a subtilních ocelových oken. Kopule planetária je obložena patinovanou, zelenkavou mědí.
Ohnisko budovy tvoří rozměrná hala, jíž dominují monumentální schodiště, horizontální pásy balkonů a zejména kazetové stropní světlíky, obložené dřevem. Sváteční atmosféru dodávají interiéru nejenom velkorysé měřítko a přirozené osvětlení, ale i použité přírodní materiály (světlý kámen a dřevo) a výtvarná díla (např. Artprotis od Miroslava Houry a originální skleněné lustry od Vladimíra Procházky).

Planetárium má formu ocelové koule o průměru 10m, nesené železobetonovým prstencovým průvlakem. Jeho kapacita je 41 návštěvníků a uvnitř se nachází přístroj značky Carl Zeiss Jena.

Kulturní dům je v dnešní době využíván minimálně. Plně funkční je planetárium a velký sál, kde se každoročně pořádají plesy, v přízemí pak kavárna a second hand. V průběhu let prošel kulturní dům jen malými rekonstrukcemi. Největší se odehrála v roce 2007, kdy byl upraven interiér planetária a zrenovován přístroj Carl Zeiss Jena.

V současnosti je kulturní dům majetkem statutárního města Mostu, které plánuje v následujících letech kompletní přestavbu na knihovnu, za podmínky zachování kina, planetária, společenského sálu a restaurací. Město vypsalo na podzim roku 2016 výběrové řízení na zpracovatele dokumentace.


Zdroj: Štěpánka Fáberová, Petr Vorlík




POHLED ZPĚT

V Mostě - tzv. novém - bylo a stále je po likvidaci toho starého velmi komplikované najít a identifikovat se s jeho novým centrem, středem (tedy pokud se nemáme spokojit s tvrzením, že současný stav je ten nejlepší z možných). Aby ne – to staré město bylo klidně položeno mezi dva kopce, bylo kompaktní, obtočené Bílinou, zároveň ale otevřené do krajiny. Otevřené i směrem vzhůru -  tek, že z jeho centra bylo možné vidět kopce. Takovouto středověkou atmosféru si na okraji dnešní pánevní oblasti můžeme ještě v několika městech připomenout i dnes.

Most byl přesunut. Je tu viditelné jak kultura velmi pomalu, velmi klopotně a velmi těžce následuje za takovýmito rozhodnutími, za racionalitou a jejím kalkulem. Je to jeden z rysů celého dvacátého století, jeden z rysů moderny. Došlo tu tak k zviditelnění jednoho z nejsilnějších konceptů moderny.



O architektuře mluvíme, že je to vždy především práce na nás samotných, v případě celého Mostu je celá jeho moderní identita něčím, na čem stále musíme pracovat, pro romantické idylické návraty tu není místo. A prakticky tu zažíváme to, jak Michael Hays (mj.pedagog na Harvardově univerzitě) mluví o období po roce 1968 – to totiž budoucnost přestala už být funkcí postupného sociálního pokroku. Je třeba ji velmi složitě, velmi náročně a velmi komplexně hledat, tvořit, projektovat. 




JAK DNES CELEK UCHOPIT?

Jak vnímáme dnes centrum města, jaké na něj máme – míváme - požadavky? Otázka je umocněna gravitační silou předměstských nákupních center, developerských počinů nahrazujících složitá a dlouhodobě náročná postupná sociální řešení. Standardně se ale i dnes u nás ve Střední Evropě identita města definuje náměstím s kostelem, radnicí, vše nejlépe někde na ostrohu, na přírodou pečlivě omezeném místě.

V centru Mostu dnes není možno hledat napodobování něčeho, co vznikalo staletí. Napodobovat můžeme ale pocit, který v nás středověké město vyvolává, který v nás středověký Most mohl vyvolávat.

Pokusy práce s centrem v osmdesátých letech důsledně realizovány nebyly  – pokoušely se opírat o objemově prostorovou inspiraci Mostem starým. Postmoderna ve své době dokázala otevírat nové horizonty, sama ale jako univerzální recept pouze kopírování historických vzorů nefunguje.



Je nezbytné hledat řešení odpovídající nejen dnešnímu rozvoji techniky, technologie, ale po všech stránkách se musí jednat o živé a tedy současné řešení, které by do architektury petrifikovalo dnešní svět se svou složitostí a komplexností. Měli bychom při tom ale využít a využívat současné koncepty a vyjadřovací prostředky. Jednou z metod práce s veřejným prostorem je jeho otevření veřejnými debatami, aktivním hledáním společenského konsenzu.




OTEVŘENÍ HLEDÁNÍ SPOLEČENSKÉHO KONCENZU

Pokud bychom tu chtěli vytvořit komplexní společenské centrum, je třeba velmi dobře definovat společnost, její potřeby, aspirace. Dnes si práci ve veřejném prostoru nejde představit tak, že „někdo něco“ naprojektuje a „veřejnost“ to bude akceptovat. Dnes tom všemu předcházejí tzv. pocitové mapy, antropologické průzkumy, sociologické analýzy. Pak  až je možno říct, že máme pohromadě podklady.
KULTURNÍ CENTRA DRUHÉ POLOVINY DVACÁTÉO STOLETÍ U NÁS

Jak jde současné centrum Mostu hodnotit? Co se tu podařilo? Jaké aspirace jsou do centra vloženy?



Kulturní domy u nás jako nový typus vznikají už od padesátých let. Před tím – koncem devatenáctého století to byly reprezentační společenské sály, multifunkční Sokolovny. Tato tradice pokračuje i mezi válkami. Se změnou společenských poměrů po roce 1948 nejprve ve stylu vrchnostensky diktované Sorely -  jmenujme alespoň práce architekta Hilského v Příbrami, nebo na Kladně. Vždy se ale jedná o samostatné čtvrti v rámci nové obytné výstavby. Čtvrti vždy v nějakém vztahu, nějak napojené na historická centra. To v Mostě není. 



KDE KONKTÉTNĚ HLEDAT INSPIRACI?

Jaké máme adekvátní reference ze světa? Přínosem může být pohled z Holandska, Německa. Holandsko – válkou poničený Rotterdam, i tam v šedesátých letech dochází k dostavování – nahrazování středověkých a měšťanských struktur města – i tam až na přelomu osmdesátých a devadesátých let dochází k produktivnějšímu způsobu práce se strukturou města. Určitě jim v tom pomohla i idea a koncept tzv. nové moderny – umožňující si vybírat co je pro komunitu důležité. Co tomu ale předcházelo byl široký společenský konsenzus – požadavek na změnu – na doplnění.

Pak se „rotterdamská mašina“ rozjela a kvalitních staveb a pozoruhodných realizací je tam nyní doopravdy celá řada, stejně jako veřejných prostor.

A Drážďany? Tam je společenský tlak na postupné scelování bílých míst na mapě města mimořádný. A realizuje se tam jak na sídlištích, tak opět v rozlámaném jádru… V samém centru Drážďan je stavba z obdobné doby, v nedávné době velmi kvalitně zrekonstruovaná.


Určitě – s Mostem je i tento stav nekompatibilní – ale důležitá je ta energie,, ten tah na branku … 



CO REPREZENTUJE REPRE A JAK HO UCHOPIT?

Centrum Mostu se začíná připravovat od šedesátých let. Dokumentace z té doby dokládá náročnost s jakou se potýkali autoři aby dosáhli – pokud jde o centrum – co nejlepšího výsledku. Týk se to i přípravy a realizace jednotlivých objektů

V republice je velice málo objektů z osmdesátých let, které byly naprojektovány a zrealizovány v takové kvalitě jako je Repre. Není se čemu divit – obecná tendence stavění v době normalizace vedla k realizacím jako nedávno zdemolovaný hotel Praha  - ve kterém přes zřejmou kvalitu a komplexnost je cítit již jistá dekadence závěru normalizace. Nic takového o mostecké realizaci říci nejde. Stavba je to jasná, věcná, generující prostorovou kvalitu – určitě by šlo interpretaci opřít o Šváchou ražený termín – přísnost. Dům je doslova napěchovaný koncentrovanými smyslovými informacemi.

I tak lze vnímat třeba malý glóbus na střeše. Jakoby chtěl komunikovat s vrcholy sopek v okolí. Možná je to způsob jak pro dnešek dál pracovat s centrem a dál ho doplňovat – jak prostě dnešními prostředky hledat způsoby vazby sídla na krajinu. Tedy vazby hledající zobrazení a koncentraci krajiny na jedno místo.



Centrum Mostu ale není možno jednoduše uchopit. Jsou to domy v zeleni, nebo ne? Nové obchodní centrum s několika bytovými domy se tváří, že vytváří náměstí. Je to náměstí? Je to koncept funkcionalistický rozčleňující bydlení, práci, rekreaci a dopravu? 

Pokud bychom chtěli modernu napravovat, skoro by se zasloužilo zvolat – víc moderny. Měli bychom vyjít ze sociálního étosu, se kterým byly tyto utopické vize realizovány. Je třeba v něm pokračovat.

Jaké jsou ale v tomto případu možnosti? Postmoderní pokus už proběhl, a zrovna moc úspěšný nebyl. Je tu vůbec možné dělat nějaké generální řešení? Nestačí jen pomalu a postupně kultivovat?

Skoro se chce říci, že pro úpravy tohoto centra by měla platit ta stejná pravidla jako pro pražské Jižní město, nebo sídliště – hledat a velmi jemně doplňovat další a další pavučiny modrianovských struktur – a do nich takto chytat obytnost, kvalitu veřejného prostoru, chytat město. Takto to tu vlastně už probíhá - třeba v místech, kde jsou osazovány fragmenty původního Mostu. Je možné takto postupovat dál?


Repre má obrovskou nevýhodu v tom, že je východně od třídy Budovatelů a jsou zde většinou stavěny domy až od sedmdesátých let. Tedy v době, kdy se už vytrácí kvalita a étos let šedesátých. Z toho důvodu hledat zde smysl znamená především domýšlet a domyslet původní koncepty a zadání – tedy jak by asi v kontextu toho co se dělo na geopolitickém západě bylo možné hledat řešení zde. Pak se i  podívat jak se s tímto odkazem nakládá tam, jaké máme na tato místo aspirace a požadavky dnes a pak hledat těmto aspiracím adekvátní vyjádření.

JAK KONKRÉTNĚJI S DOMEM, NOVÉ ZADÁNÍ?

Novou náplní by měla být i knihovna. Jaké by měly být zákonitosti vložení knihovny do objektu Repre? Objekt a vstupní hala, která byla původně společensky maximálně otevřená se nyní má kombinovat sice s velkorysostí, ale s velkorysostí daleko intimnější?

Dnes knihovny dokáží být jedním z nejsilnějších iniciačních momentů kulturního a společenského rozvoje. Vzpomeňme varšavskou univerzitní knihovnu, nebo u nás NTK, nebo připravovanou knihovnou Vysočiny. Pro Polsko měla jejich knihovna zásadní význam – v následujícím desetiletí se tam další velkolepé společenské stavby staví jak na běžícím pásu.

U nám máme ale s tzv. velkými rekonstrukcemi poměrně špatné zkušenosti. Na Klemntinum neproběhla žádná soutěž, a rekonstrukce probíhá bez účasti odborné veřejnosti. Soutěž na Národní Muzeum byla zrušena a i jeho rekonstrukce probíhá také podobně. Jinými slovy – nedaří se nám ani pořádně navázat na kulturní počiny devatenáctého století .

Na druhou stranu rekonstrukce například pražského Technického muzea, nebo Zemědělského muzea dopadla více než dobře.

Jak jsme na to se stavbami šedesátých a sedmdesátých let? Za příklad je možné použít přípravu rekonstrukce TV Ještěd v Liberci, nebo realizaci rekonstrukce OD Kotva.

Jak tedy s rekonstrukcí výrazného solitéru osmdesátých let? Jak s jeho společenskou konverzí? Jak pracovat s provozem knihovny ve vstupním atriu? Je rozumné vkládat knihovnu do kinosálu 

BEZPROSTŘEDNÍ OKOLÍ

Jak s konkrétní vazbou domu na okolí, jak s vodou okolo domu, jak s terasou pod hlavním sálem? Vyřešení těchto momentů je pro dům klíčové.

Dům trpí tím, že pod ním voda není celý rok. Toto nevyřeší změna na vodní střiky, na to je nezbytné najít koncept – velmi silný koncept.

Jak pod dům navrátit vodu? Existuje takové technické řešení, které by to umožnilo? Bylo by dobré zpracovat varianty kombinující vodu s nějakým typem mokřadu – a to tak aby vodu nebylo nutné v zimě vypouštět? Hledat úplně jiné řešení?

Voda pod domem je ale mimořádně silná metafora – jakoby takto dům vizionářsky předpovídal práci s lomy po vytěžení – jejich zatopení. V tom je síla architektury – její poetická metaforická síla.

Nebo hledat principiálně zcela jiné řešení – moderní – místo vody třeba barvu a pochůznou plochu. Jak ale k tomu přistoupit – podaří se najít jiný příběh, jinou metaforu.



Co ale udělat venku na terase pod hlavním sálem? Místo je to doslova fantastické. Hudba? Kapely dechovek asi už ne, ale mohly by tam být mladé kapely, nezávislé scény? Dokážete si v tom místě představit restauraci? Kavárnu? Doplnění uměleckými díly? 



Jak lze stručně charakterizovat základní hodnoty domu?

Nad proměnlivou plochou (vody) sevřená kompozice objemů reflektující citlivě jak krajinnou konfiguraci, tak vazby na bezprostřední okolí, na kultivovaný veřejný prostor.

Hra účelných objemů nad přesně definovanou plochou vodní hladiny.
Jaké jsou ty objemy?

Jsou tři:
-dva nízké ležaté s hlubokým prořezáním lodžiemi
-hlavní strohý kubus na nožičkách
-zaklesnutý vysazený objem kina



Měděný globus jako korunu všemu vnímám jako už něco, co patří už tak nějak celému městu..



A na závěr vstupní koncept jak je možno s domem nakládat:




Situace - současný stav oficiální projektové přípravy

Situace možný koncept OB.



1. NP zaměření
1.NP současný stav oficiální projektové přípravy

 1.NP možný koncept OB.

 tm. modrá nahoře – šatna
tm. modrá pod kinem – knihovní pult
červená komunikace do hlavního společenského sálu
žlutá – restaurace, kavárna

tm. zelená-servis


2.NP zaměření
2.NP  současný stav oficiální projektové přípravy


 

2.NP možný koncept OB.



3.NP zaměření
3.NP současný stav oficiální projektové přípravy


3.NP možný koncept OB.

červená – komuniikace do sálu 
(nahoře - venkovní schodiště)schodiště
napravo – využití rampy)




4.NP zaměření
4.NP současný stav oficiální projektové přípravy


4.NP  možný koncept OB.


pátek 23. února 2018

Bytové domy v Horní Libni

Některé realizace potěší, i když projdou během procesu přípravy proměnou. Posuďte sami.

https://ondrejbenes.blogspot.cz/2015/03/blog-post_64.html








neděle 11. února 2018

Veřejné prostory v okolí Domu bytové kultury

Veřejné prostory v okolí Domu bytové kultury

Ve stanici metra Budějovická došlo v nedávné době kvůli havarijnímu stavu k zavření lávky nad jižním vestibulem výstupu z metra. 

viz například:

https://praha.idnes.cz/psaz-metro-budejovicka-havarijni-stav-obchodni-dum-f8h-/praha-zpravy.aspx?c=A180124_120353_praha-zpravy_rsr

nebo:

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/2366293-zastreseni-u-stanice-metra-budejovicka-se-rozpada-vystup-k-poliklinice-se-uzavrel

nebo:
https://praha.idnes.cz/budejovicka-pasaz-praha-demolice-magistrat-fk2-/praha-zpravy.aspx?c=A180215_383266_praha-zpravy_nuc

Téma mě zajímá i z toho důvodu, že jsem se podílel na poslední výstavě manželů Machoninových v Galerii Jaroslava Frágnera včetně katalogu, a myslím si, že kvalita práce těchto architektů je přínosná i pro dnešek.

Původně velkoryse navržený koncept veřejných prostor Budějovické, vizionářsky maximálně využívající výstupy z metra, zapojení do urbánních souvislostí byl vymyšlen tak dokonale, že je tento koncept je dodnes životaschopný, dodnes na něj navazující domy vykazují smysl, projevující se třeba i velkou obchodní úspěšností. 

Nejen DBK, Spořitelna, Reifka, ale i Poliklinika, nebo Úřad městské části. Vzniklo přirozené centrum čtvrti.

Celková analýza viz. např.:
https://uarchiv-vyuka.fa.cvut.cz/public/ureports/229

Ze studentských prací např:
https://www.fa.cvut.cz/Cz/ArchivPraci/5878b4c35016530172004a2b

Původní velkorysý koncept veřejných prostor ale od doby svého vzniku nebyl celkově přehodnocován a korigován. 

Bohužel, nejen, že nedošlo ke korekci konceptu veřejných prostor,  ale nedochází ani k běžné údržbě, jak je patrné ze stavu řešené lávky. Jsme v komunikačně mimořádně exponovaném místě, na jakékoli opravy a úpravy jsou tak kladeny i mimořádné požadavky z pohledu koordinace, aby nedocházelo k zbytečným uzavírkám (tedy něco, co bychom si mysleli, že už je standardem).

Nejde tedy pouze o zlepšení stavebního stavu lávky - což by mělo být rutinou - ale mělo by jít zejména o celkové změny veřejných prostranství. Jde nám o kvalitu a údržbu veřejných prostranství, práci se zelení, reklamou.

Do současnosti do veřejného prostoru především zasahovali požadavky jednotlivých majitelů. I ze strany DBK došlo k zásadním změnám konceptu domu - původně plechový hřib s bohatým vnitřní životem - podvázaný skleněnou fasádou byl v parteru dostavován, rozšiřován. Vlastní pohled dnešního majitele DBK se ale postupem času mění - dochází k přehodnocování jeho kvalit a hledání způsobů jak využít jeho architektonických kvalit.

Nyní je třeba přistoupit k přehodnocení celkového konceptu veřejných prostor.








... a ještě jiný pohled na práci s veřejnými prostory 
a hledání současného napojení na nejvyšší patro DBK:
http://ondrejbenes.blogspot.cz/2016/03/dbk.html


... a ještě hledání současných odpovědí u jiného mimořádného objektu manželů Machoninových:
http://ondrejbenes.blogspot.cz/2016/07/blog-post.html