Od
května minulého roku jsem na základě vyhraného konkursu architektem města
Děčín. Během následujících měsíců jsem se podrobně seznamoval s problematikou
tohoto města i možnostmi korekce již rozjetých projektů a akcí. Postupně se
dostávám i ke koncepční a osvětové činností. Po zjištění problematiky týkající
se zpracovávaného územního plánu města a přípravy napojení na regionální i
nadregionální struktury silničních komunikací jsem se tak dostal ke koncepčním
otázkám rozvoje Ústí, k tamnímu městskému architektu Charvátovi.
Poté
co jsem zjistil, že mnohá problematika se doslova týká celého kraje, pořádám
každých cca pět šest týdnů v ústeckém paláci Zdar schůzku s městskými
architekty ústeckého kraje, aktivisty, výraznými představiteli kraje, stakeholdery.
Takto jsem se setkal i s městským architektem Mostu, panem Nesládkem.
Toho jsem využil ke zjištění informací v jakém stavu se nachází projektová
příprava v profesní komunitě diskutované rekonstrukce ikonické severočeské
stavby – objektu Repre.
Na druhou stranu mě pan Nesládek
poprosil o podporu a spolupráci s projektovou přípravou.
Již
předem jsem byl o stavu přípravy informován od kolegy architekta Petra Leška,
který se na půdě ČKA aktivně zasazuje o pořádání architektonických soutěží.
Následně jsem vše ještě konzultoval mj. s profesorem Šváchou, který se i velmi
aktivně zasazuje o adekvátní přístup při opravách významných staveb české a
československé minulosti. Stejně jako pan profesor mě osobně podpořila i
generální ředitelka NPÚ, paní architektka Gozyczková.
O
svých krocích se adekvátním způsobem takto pokouším být v kontaktu se svojí
profesní i akademickou komunitou. Cílem
je
tak v případě Repre
- v současný okamžik – kdy je již velmi obtížné vrátit se ke generování
kvalitního přístupu a projektu jiným způsobem - přispět ke kvalitní
rekonstrukci a smysluplné změně funkce jednoho z nejvýznamnějších českých
objektů přelomu sedmdesátých a osmdesátých let nejen ústeckého kraje.
Úvodní text k tématu:
http://decinarchitekt.blogspot.cz/2017/12/tema-vztah-usti-decin-03.html
Budova Centrálního domu horníků
v Mostě
Budova Oblastního domu kultury horníků a
energetiků
Budova Kulturního domu REPRE
autor:
Mojmír
Böhm, Jaroslav Zbuzek,
Luboš Kos
spolupráce:
Stanislav
Hanzlík, Miroslav Houra
(výtvarná díla),
Vladimír Procházka (osvětlení)
statika:
Jiří Očenášek Vlastimil Ptáček
interiéry:
Antonín Werner
investor:
Inženýrská organizace Most
gen.
dodavatel: Severočeská Konstruktiva,
Pozemní stavby Olomouc
gen
projektant: Krajský projektový ústav, Ústí nad Labem
1959
celostátní soutěž na centrum Mostu
příprava:
1968-1977
1972
povolení ke stavbě
realizace:
1978-1984
investiční
náklady: 56 368 700 Kč
2007
a 2010 dílčí rekonstrukce
TEXT
Oblastní
dům kultury horníků a energetiků v Mostě, tzv. Repre
tvoří jednu z klíčových budov kulturního centra Nového Mostu. Dostal proto
podobu pozdně funkcionalistické, neformální rozeklané plastiky, souboru
solitérních hmot obklopených tří stran vodou, a oživených navíc z boku
čnící hmotou kina a na střeše koulí planetária. Zvolené konstrukční řešení –
železobetonový skelet na pilotách – umožnilo kompozici ještě více rozvolnit
otevřenými, hlubokými lodžiemi, rampami, schody a především vynesením kvádrové
hmoty hlavního sálu na mohutných pilířích nad vodní hladinu. Rozsáhlé plné
plochy průčelí pokrývá světlý kamenný obklad, kontrastně doplněný tmavě šedými
plochami omítek a subtilních ocelových oken. Kopule planetária je obložena
patinovanou, zelenkavou mědí.
Ohnisko
budovy tvoří rozměrná hala, jíž dominují monumentální schodiště, horizontální
pásy balkonů a zejména kazetové stropní světlíky, obložené dřevem. Sváteční
atmosféru dodávají interiéru nejenom velkorysé měřítko a přirozené osvětlení,
ale i použité přírodní materiály (světlý kámen a dřevo) a výtvarná díla (např. Artprotis
od Miroslava Houry
a originální skleněné lustry od Vladimíra Procházky).
Planetárium
má formu ocelové koule o průměru 10m, nesené železobetonovým prstencovým
průvlakem. Jeho kapacita je 41 návštěvníků a uvnitř se nachází přístroj značky
Carl Zeiss
Jena.
Kulturní
dům je v dnešní době využíván minimálně. Plně funkční je planetárium a
velký sál, kde se každoročně pořádají plesy, v přízemí pak kavárna a second
hand. V průběhu let prošel kulturní dům jen malými rekonstrukcemi. Největší se
odehrála v roce 2007, kdy byl upraven interiér planetária a zrenovován
přístroj Carl Zeiss
Jena.
V současnosti
je kulturní dům majetkem statutárního města Mostu, které plánuje
v následujících letech kompletní přestavbu na knihovnu, za podmínky
zachování kina, planetária, společenského sálu a restaurací. Město vypsalo na
podzim roku 2016 výběrové řízení na zpracovatele dokumentace.
Zdroj:
Štěpánka
Fáberová, Petr Vorlík
POHLED
ZPĚT
V Mostě
- tzv. novém - bylo a stále je po likvidaci toho starého velmi komplikované
najít a identifikovat se s jeho novým centrem, středem (tedy pokud se nemáme
spokojit s tvrzením, že současný stav je ten nejlepší z možných). Aby
ne – to staré město bylo klidně položeno mezi dva kopce, bylo kompaktní,
obtočené Bílinou, zároveň ale otevřené do krajiny. Otevřené i směrem vzhůru
- tek, že z jeho centra bylo možné
vidět kopce. Takovouto středověkou atmosféru si na okraji dnešní pánevní
oblasti můžeme ještě v několika městech připomenout i dnes.
Most
byl přesunut. Je tu viditelné jak kultura velmi pomalu, velmi klopotně a velmi
těžce následuje za takovýmito rozhodnutími, za racionalitou a jejím kalkulem.
Je to jeden z rysů celého dvacátého století, jeden z rysů moderny.
Došlo tu tak k zviditelnění jednoho z nejsilnějších konceptů moderny.
O
architektuře mluvíme, že je to vždy především práce na nás samotných,
v případě celého Mostu je celá jeho moderní identita něčím, na čem stále
musíme pracovat, pro romantické idylické návraty tu není místo. A prakticky tu
zažíváme to, jak Michael Hays
(mj.pedagog
na Harvardově univerzitě) mluví o období po roce 1968 – to totiž budoucnost
přestala už být funkcí postupného sociálního pokroku. Je třeba ji velmi
složitě, velmi náročně a velmi komplexně hledat, tvořit, projektovat.
JAK
DNES CELEK UCHOPIT?
Jak
vnímáme dnes centrum města, jaké na něj máme – míváme - požadavky? Otázka je
umocněna gravitační silou předměstských nákupních center, developerských počinů
nahrazujících složitá a dlouhodobě náročná postupná sociální řešení. Standardně
se ale i dnes u nás ve Střední Evropě identita města definuje náměstím s
kostelem, radnicí, vše nejlépe někde na ostrohu, na přírodou pečlivě omezeném
místě.
V
centru Mostu dnes není možno hledat napodobování něčeho, co vznikalo staletí.
Napodobovat můžeme ale pocit, který v nás středověké město vyvolává, který
v nás středověký Most mohl vyvolávat.
Pokusy
práce s centrem v osmdesátých letech důsledně realizovány nebyly – pokoušely se opírat o objemově prostorovou
inspiraci Mostem starým. Postmoderna ve své době dokázala otevírat nové
horizonty, sama ale jako univerzální recept pouze kopírování historických vzorů
nefunguje.
Je
nezbytné hledat řešení odpovídající nejen dnešnímu rozvoji techniky,
technologie, ale po všech stránkách se musí jednat o živé a tedy současné
řešení, které by do architektury petrifikovalo dnešní svět se svou složitostí a
komplexností. Měli bychom při tom ale využít a využívat současné koncepty a
vyjadřovací prostředky. Jednou z metod práce s veřejným prostorem je jeho
otevření veřejnými debatami, aktivním hledáním společenského konsenzu.
OTEVŘENÍ
HLEDÁNÍ SPOLEČENSKÉHO KONCENZU
Pokud
bychom tu chtěli vytvořit komplexní společenské centrum, je třeba velmi dobře
definovat společnost, její potřeby, aspirace. Dnes si práci ve veřejném
prostoru nejde představit tak, že „někdo něco“ naprojektuje a „veřejnost“ to
bude akceptovat. Dnes tom všemu předcházejí tzv. pocitové mapy, antropologické
průzkumy, sociologické analýzy. Pak až
je možno říct, že máme pohromadě podklady.
KULTURNÍ
CENTRA DRUHÉ POLOVINY DVACÁTÉO STOLETÍ U NÁS
Jak
jde současné centrum Mostu hodnotit? Co se tu podařilo? Jaké aspirace jsou do
centra vloženy?
Kulturní
domy u nás jako nový typus
vznikají už od padesátých let. Před tím – koncem devatenáctého století to byly
reprezentační společenské sály, multifunkční Sokolovny. Tato tradice pokračuje
i mezi válkami. Se změnou společenských poměrů po roce 1948 nejprve ve stylu
vrchnostensky diktované Sorely
- jmenujme alespoň práce architekta
Hilského v Příbrami, nebo na Kladně. Vždy se ale jedná o samostatné čtvrti
v rámci nové obytné výstavby. Čtvrti vždy v nějakém vztahu, nějak
napojené na historická centra. To v Mostě není.
KDE
KONKTÉTNĚ HLEDAT INSPIRACI?
Jaké
máme adekvátní reference ze světa? Přínosem může být pohled z Holandska,
Německa. Holandsko – válkou poničený Rotterdam, i tam v šedesátých letech
dochází k dostavování – nahrazování středověkých a měšťanských struktur
města – i tam až na přelomu osmdesátých a devadesátých let dochází
k produktivnějšímu způsobu práce se strukturou města. Určitě jim
v tom pomohla i idea a koncept tzv. nové moderny – umožňující si vybírat
co je pro komunitu důležité. Co tomu ale předcházelo byl široký společenský
konsenzus – požadavek na změnu – na doplnění.
Pak
se „rotterdamská mašina“ rozjela a kvalitních staveb a pozoruhodných realizací
je tam nyní doopravdy celá řada, stejně jako veřejných prostor.
A
Drážďany? Tam je společenský tlak na postupné scelování bílých míst na mapě
města mimořádný. A realizuje se tam jak na sídlištích, tak opět
v rozlámaném jádru… V samém centru Drážďan je stavba z obdobné
doby, v nedávné době velmi kvalitně zrekonstruovaná.
Určitě
– s Mostem je i tento stav nekompatibilní – ale důležitá je ta energie,,
ten tah na branku …
CO
REPREZENTUJE REPRE A JAK HO UCHOPIT?
Centrum
Mostu se začíná připravovat od šedesátých let. Dokumentace z té doby
dokládá náročnost s jakou se potýkali autoři aby dosáhli – pokud jde o
centrum – co nejlepšího výsledku. Týk se to i přípravy a realizace jednotlivých
objektů
V republice
je velice málo objektů z osmdesátých let, které byly naprojektovány a
zrealizovány v takové kvalitě jako je Repre.
Není se čemu divit – obecná tendence stavění v době normalizace vedla
k realizacím jako nedávno zdemolovaný hotel Praha - ve kterém přes zřejmou kvalitu a
komplexnost je cítit již jistá dekadence závěru normalizace. Nic takového o
mostecké realizaci říci nejde. Stavba je to jasná, věcná, generující
prostorovou kvalitu – určitě by šlo interpretaci opřít o Šváchou ražený termín
– přísnost. Dům je doslova napěchovaný koncentrovanými smyslovými informacemi.
I
tak lze vnímat třeba malý glóbus na střeše. Jakoby chtěl komunikovat
s vrcholy sopek v okolí. Možná je to způsob jak pro dnešek dál
pracovat s centrem a dál ho doplňovat – jak prostě dnešními prostředky
hledat způsoby vazby sídla na krajinu. Tedy vazby hledající zobrazení a
koncentraci krajiny na jedno místo.
Centrum
Mostu ale není možno jednoduše uchopit. Jsou to domy v zeleni, nebo ne?
Nové obchodní centrum s několika bytovými domy se tváří, že vytváří
náměstí. Je to náměstí? Je to koncept funkcionalistický rozčleňující bydlení,
práci, rekreaci a dopravu?
Pokud
bychom chtěli modernu napravovat, skoro by se zasloužilo zvolat – víc moderny.
Měli bychom vyjít ze sociálního étosu, se kterým byly tyto utopické vize
realizovány. Je třeba v něm pokračovat.
Jaké
jsou ale v tomto případu možnosti? Postmoderní pokus už proběhl, a zrovna
moc úspěšný nebyl. Je tu vůbec možné dělat nějaké generální řešení? Nestačí jen
pomalu a postupně kultivovat?
Skoro
se chce říci, že pro úpravy tohoto centra by měla platit ta stejná pravidla
jako pro pražské Jižní město, nebo sídliště – hledat a velmi jemně doplňovat
další a další pavučiny modrianovských
struktur – a do nich takto chytat obytnost,
kvalitu veřejného prostoru, chytat město. Takto to tu vlastně už probíhá -
třeba v místech, kde jsou osazovány fragmenty původního Mostu. Je možné takto
postupovat dál?
Repre
má obrovskou nevýhodu v tom, že je východně od třídy Budovatelů a jsou zde
většinou stavěny domy až od sedmdesátých let. Tedy v době, kdy se už
vytrácí kvalita a étos let šedesátých. Z toho důvodu hledat zde smysl
znamená především domýšlet a domyslet původní koncepty a zadání – tedy jak by
asi v kontextu toho co se dělo na geopolitickém západě bylo možné hledat
řešení zde. Pak se i podívat jak se
s tímto odkazem nakládá tam, jaké máme na tato místo aspirace a požadavky
dnes a pak hledat těmto aspiracím adekvátní vyjádření.
JAK
KONKRÉTNĚJI S DOMEM, NOVÉ ZADÁNÍ?
Novou
náplní by měla být i knihovna. Jaké by měly být zákonitosti vložení knihovny do
objektu Repre?
Objekt a vstupní hala, která byla původně společensky maximálně otevřená se
nyní má kombinovat sice s velkorysostí, ale s velkorysostí daleko
intimnější?
Dnes
knihovny dokáží být jedním z nejsilnějších iniciačních momentů kulturního
a společenského rozvoje. Vzpomeňme varšavskou univerzitní knihovnu, nebo u nás
NTK, nebo připravovanou knihovnou Vysočiny. Pro Polsko měla jejich knihovna
zásadní význam – v následujícím desetiletí se tam další velkolepé
společenské stavby staví jak na běžícím pásu.
U
nám máme ale s tzv. velkými rekonstrukcemi poměrně špatné zkušenosti. Na Klemntinum
neproběhla žádná soutěž, a rekonstrukce probíhá bez účasti odborné veřejnosti.
Soutěž na Národní Muzeum byla zrušena a i jeho rekonstrukce probíhá také
podobně. Jinými slovy – nedaří se nám ani pořádně navázat na kulturní počiny
devatenáctého století .
Na
druhou stranu rekonstrukce například pražského Technického muzea, nebo
Zemědělského muzea dopadla více než dobře.
Jak
jsme na to se stavbami šedesátých a sedmdesátých let? Za příklad je možné
použít přípravu rekonstrukce TV Ještěd v Liberci, nebo realizaci
rekonstrukce OD Kotva.
Jak
tedy s rekonstrukcí výrazného solitéru osmdesátých let? Jak s jeho
společenskou konverzí? Jak pracovat s provozem knihovny ve vstupním atriu?
Je rozumné vkládat knihovnu do kinosálu
BEZPROSTŘEDNÍ
OKOLÍ
Jak
s konkrétní vazbou domu na okolí, jak s vodou okolo domu, jak
s terasou pod hlavním sálem? Vyřešení těchto momentů je pro dům klíčové.
Dům
trpí tím, že pod ním voda není celý rok. Toto nevyřeší změna na vodní střiky,
na to je nezbytné najít koncept – velmi silný koncept.
Jak
pod dům navrátit vodu? Existuje takové technické řešení, které by to umožnilo?
Bylo by dobré zpracovat varianty kombinující vodu s nějakým typem mokřadu
– a to tak aby vodu nebylo nutné v zimě vypouštět? Hledat úplně jiné
řešení?
Voda
pod domem je ale mimořádně silná metafora – jakoby takto dům vizionářsky
předpovídal práci s lomy po vytěžení – jejich zatopení. V tom je síla
architektury – její poetická metaforická síla.
Nebo
hledat principiálně zcela jiné řešení – moderní – místo vody třeba barvu a pochůznou
plochu. Jak ale k tomu přistoupit – podaří se najít jiný příběh, jinou
metaforu.
Co
ale udělat venku na terase pod hlavním sálem? Místo je to doslova fantastické.
Hudba? Kapely dechovek asi už ne, ale mohly by tam být mladé kapely, nezávislé
scény? Dokážete si v tom místě představit restauraci? Kavárnu? Doplnění
uměleckými díly?
Jak
lze stručně charakterizovat základní hodnoty domu?
Nad
proměnlivou plochou (vody) sevřená kompozice objemů reflektující citlivě jak
krajinnou konfiguraci, tak vazby na bezprostřední okolí, na kultivovaný veřejný
prostor.
Hra
účelných objemů nad přesně definovanou plochou vodní hladiny.
Jaké jsou
ty objemy?
Jsou tři:
-dva nízké ležaté s hlubokým
prořezáním lodžiemi
-hlavní strohý kubus na nožičkách
-zaklesnutý vysazený objem kina
Měděný globus jako korunu všemu
vnímám jako už něco, co patří už tak nějak celému městu..
A na závěr vstupní koncept jak je možno s domem nakládat:
Situace - současný stav oficiální projektové přípravy
Situace možný koncept OB.
1. NP zaměření
1.NP současný stav oficiální projektové přípravy
1.NP možný koncept OB.
tm.
modrá nahoře – šatna
tm.
modrá pod kinem – knihovní pult
červená
komunikace
do hlavního společenského sálu
žlutá
– restaurace, kavárna
tm. zelená-servis
2.NP zaměření
2.NP současný stav oficiální projektové přípravy
2.NP možný koncept OB.
3.NP zaměření
3.NP současný stav oficiální projektové přípravy
3.NP možný koncept OB.
červená – komuniikace
do sálu
(nahoře - venkovní schodiště)schodiště
napravo – využití rampy)
4.NP zaměření
4.NP současný stav oficiální projektové přípravy
4.NP možný koncept OB.
