ATELIER BENEŠ

Doc. ing. arch. Ondřej Beneš, Ph.D., Sochařská 12, 170 00 Praha 7 - Letná

+420 777 819 788, mail@ondrejbenes.cz

středa 25. března 2015

Náměstí v Petrovicích u Sedlčan

1992-2016

Jedna z úplně prvních prací do místa odkud pochází oba rodiče.

Téma celých Petrovic jsme měli  jako semestrální zadání na FA ČVUT v ateliéru Stempel-Beneš. 

Více viz 
http://stempelbenes.blogspot.cz/2015/05/terminy-leto.html
http://stempelbenes.blogspot.cz/2015/05/prikladam-ze-studentskych-prezentaci.html

Při analýzách celé obce - v rámci ateliérového zadání -  jsme dospěli k těmto hodnotám, které vnímáme jako základní kostrou a strukturou osídlení, kterou se realizuje vztah sídla s krajinou. 

Tedy: 

1) linie potoků s rybníky na severu - východě - a jihu obce (s odtrubněním potoku z Trubáčků) 
2) náměstí s historickými dominantami ovládající celé sídlo, celé mělké údolí, včetně mimořádně důležité propojky - zámeckého parku, 
3) krajina dosahující v některých místech až do centra obce loukami a sady, 
4) přírodní dominanty ve velkém kruhu okolo obce.

Pro vstupní analýzy níže uvádím vstupní podklad - nerealizovanou studie z počátku devadesátých let. Ta byla do jisté míry použita při realizaci současné podoby náměstí. Nedošlo ale k realizaci např. rozšíření chodníku při jižní straně náměstí s doplněním  menších stromů, nebo probrání parku, či jeho otevření směrem ke kostelu. Nedošlo ani k realizaci přechodu pro chodce u hlavní komunikace na ose zámku  Došlo tak k jakémusi "zabetonování" celé plochy náměstí - výborně sloužícímu např. při pouti - . Není tu ale místo pro matky s dětmi, důchodce, mládež - prostor je sice přirozeným společenským centrem obce, ale není na něm možno bez problémů spočinout. 

Celková situace s jasně patrným rozšířením chodníku v jižní části náměstí, chodníku na ose zámku přes hlavní komunikaci, dětské hřiště v parku, změna komunikací v parku atd..


Nahoře pohled od zámku do plochy náměstí se zvýrazněním vstupu do kostela, snaha o citlivou úpravou dlažby, ale především snaha o otevření parku do plochy před kostelem .

Dole je pohled na náměstí při vjezdu od Milevska. Nalevo rozšíření chodníku s drobnými "poměštěnými" stromy.

Nahoře vjezd na náměstí od Krásné Hory s autobusovou zastávkou včetně lehkého přestřešení.

Dole pohled na náměstí od staré pošty se zvýrazněnou severní osou před kostelem. 

Ještě jednou trochu zeširoka ohledně lokality. Pro Petrovice je mimořádně důležitá morfologie terénu - proto nejprve terénní konfigurace celého "kotle" České republiky. Tento "kotel" - pro někoho daleko spíše "rybníček", je ze všech stran olemován horskými masivy. (Podrobněji je vztah sídla a krajiny rozepsán v tomto příspěvku:
http://stempelbenes.blogspot.cz/2015/04/geniu-loci.html ). Mnozí historikové tvrdí, že i toto byl důvod, proč se "českému živlu" podařilo na tomto území obstát (nezapomeňme, že celé Slezsko je polské pouze krátce). Ale od doby, kdy Karel IV. zakládal a koncipoval Prahu coby "Nebeský Jeruzalém" s potencí vyzařovat  "ducha křesťanství" na východ jsme se z centra a metropole tehdejšího známého světa posunuli daleko spíše na jeho periferii. 

Dnes se k vizím a  smysluplným aspiracím můžeme daleko spíše dostat kultivací a pečováním o tzv. "občanskou společnost". Už jednou se to - i když poněkud jinak - podařilo v devatenáctém století. Důvody, proč by to nemělo jít dnes jsou nabíledni - strach: http://www.blisty.cz/art/77459.html, nedostatek kritického myšlení: http://www.blisty.cz/art/73510.html:, ale asi nejvíc uvláčení se  "euronormami" - které si diktují vlastní způsob uvažování, spolčování, řešení problémů i jednání. 


Zvýraznění několika dalších důležitých přírodních konfigurací na mapě České republiky -  mísy nížin.


Tady už jsme o úroveň dále, kde se pokoušíme hledat vazby a vztahy v menším měřítku, a dát tak těmto "krajinným mísám" v kontextu celého Česka další význam.

Tady jsou zvýrazněny mísy Petrovicka, Počepicka a Prčicka.

Pro přehled konkrétnější mapa.


Okolí Petrovic - jako specifická chráněná krajina.


Přehledné snímky celého petrovického údolí z místa mezi obcemi Kuní a Kuníček. Ze snímků je jednoznačně patrná základní terénní konfigurace. Sídlo dole u vody je obkrouženo poli a loukami, na horizontu pak řetěz kopců.









Pozdně večerní snímky ze stejného místa.





Územní plán z poloviny devadesátých let - se schematickou maximalistickou rozlohou zástavby - bez ohledu na historický a krajinný kontext.


Současný stav náměstí z nadhledu, po provedení rekonstrukce náměstí v polovině devadesátých let. 

V dalším bude dobré vymezit charakter náměstí především ve vztahu k parku pod zámkem, kde se studenti ve svých pracích pokoušeli navrátit k pozici "parketu" na severním okraji - uprostřed parku. 



















Původní snímek náměstí z doby někdy na počátku XX.století. Jednoznačně je patrné jak je celá plocha volná až na pár stromu  u kostela u sochy sv.Václava. Později přibylo několik lip okolo památníku obětem druhé světové války v samém centru náměstí. Dnešní stav nepravidelného parčíku je tak jen postupných upravováním centrální plochy velkorysé a rozsáhlé plochy.

K dispozici bychom měli mít i další dobové fotografie a pohlednice z archivů pamětníků. Tedy bude možné pracovat i v tomto módu: http://stempelbenes.blogspot.cz/2015/04/do-tretice-ke-k-textum-o-teorii.html .


Krajina před kolektivizací. Fantastický je i snímek na schodišti Obecního úřadu - Husova kazatelna ještě před tím, než její okolí zarostlo stromy - jsou na něm vidět až Obděnice. 

Samostatnou otázku, kterou jsme v rámci studentských prací řešili také bylo to, jestli Hus v krajině doopravdy po vypovězení z Prahy působil a kázal.... Doložen je pouze Zvěřinec, ale putovat i tímto krajem určitě mohl.... V každém případě způsob jak je v Německu a Švýcarsku prezentován Luther formou muzeí, památníků, je s naším prostředím nesouměřitelný. Hus má muzeum v Husinci,  pomník Táboře od Bílka a od Šalouna v Praze. Není to málo? Zde jsme v souvislosti s Kazatelnou zvažovali a prověřovali odlehčené varianty - s použitím nadsázky i s vazbou na další  obdobnou krajinnou dominantu - na Vrškamen.

Dvě z tří historických dominant východního konce náměstí. Zámková dlažba - původně v růžové barvě - již postupně splynula s okolím.


Do jaké míry má tendenci být současné řešení brutálním necháme na vás, viz: http://ondrejbenes.blogspot.cz/2015/05/neco-kontroverzniho.html
Stejný záběr na počátku noci. Je z toho cítit trochu to tajemné, posvátné. Pro vesnici vždy byla typická přímá vazba na půdu, odtud i tzv. tradiční vztah ke krajině, která bývala bezprostředně obdělávána a udržována bez odlidšťujících technických a technologických výpomocí. Posvátné bývalo součástí každodenního života  - obnovovalo se i nezbytným respektováním denních, sezónních, ročních - přírodních a v nadsázce i kosmických rytmů.

Dnes, v době tzv. "spotřebních žní", kdy je "vše možné, vše povoleno", se k "posvátnému" dostáváme daleko obtížněji a složitěji. Vše je nezbytné předem promýšlet a domýšlet. Ani tzv."historická řešení" a řemeslná výroba nejsou apriori zárukou kvalitního výsledku, Viz např:
http://stempelbenes.blogspot.cz/2015/05/absence-posvatneho.html

S odstupem času mi to nedalo, abych se na náměstí nepodíval ještě jednou. Přece jen v době, kdy jsem o něm uvažoval poprvé jsem se pokoušel maximálně respektovat všechno, co na něm bylo - říkal jsem si "to bych přece těm lidem neudělal, abych jim nějak radikálně měnil prostředí, na které jsou zvyklí".

Dnes bych ale asi byl radikálnější, pokusil bych se na této ploše daleko aktivněji vyrovnat všechny prvky, které do něj zasahují, harmonizovat všechny aktivity, které na něm mají probíhat.


Dospěl jsem tedy k velké zpevněné ploše před Jezuitskou kolejí a kostelem, ve které by volně byly vzrostlé stromy, vodní prvky, lavičky - byla by to tzv.  Hlava náměstí. Parkovací místa by byla prakticky hned vedle kosela.

Kdybych měl možnost, tak bych změnil linii komunikace přicházející od Krásné Hory. A hlavně bych při přejezdu náměstí z této strany před Domovem důchodců změnil dlažbu a celou plochu před domovem důchodců provedl jako plochu s absolutní předností chodců (jako obytnou zónu) s přístřeškem autobusové zastávky. 

Další úpravy jsou pak pouze kosmetické - malé kultivované stromy při jižní straně náměstí, úprava parku uprostřed - s důrazem na jeho propustnost a využitelnost pro odpočinek, posedávání důchodců, dětí.  



Tady ještě několik koncepčních skic:



A na úplný závěr několik skic Petrovic ve vztahu ke svému okolí. Jak jsou Petrovice i Kojetín přirozené svou dostředností, a jak tento přirozený sídelní charakter je systematicky narušován liniovými stavbami podél hlavní komunikace.



A nejaktuálnějí takto - 7/2017:




Počátkem roku 2019 uspořádala obec soutěž vyzvanou na "kašnu". Nad výsledky si nevěděla rady, tak mě místostarosta oslovil, abych návrhy okomentoval. To jsem provedl - podle mne vlastně soutěž potvrdila, že tento stavební objekt, coby reziduum budovatelských padesátých let v této podobě nemá co dělat. 

Pak jsem k tomu udělal ještě prezentaci a i několik perspektiv:  



6 komentářů:

  1. Dobrý den, o víkendu mě oslovil pan starosta s dotazem týkajícím se úprav
    petrovického náměstí – otázka se týkala kácení jehličnanů, odstranění
    pámelníku lemujících parčík.

    Panu starostovi jsem odpověděl, že s kácením jehličnanů jednoznačně
    souhlasím, a před tím co a jak s plochou a zelení a jestli rušit olemování
    pámelníkem je nezbytné ujasnit si jakým způsobem by náměstí mělo sloužit,
    co by parčík mohl pro obytnost znamenat, no a pak vše před realizací (která
    nemusí být finančně nijak náročná) ověřit nějakou studií, modelem,
    vizualizací.

    Slíbil jsem ale, že napíšu ještě mail, který dám do kopie všem, se kterými
    jsme loni při studentském potýkání se s Petrovicemi přišel do styku. Přece
    jen náměstí je prostor povýtce veřejný, a pokud by se mi podařilo myšlenkou
    prověření úprav náměstí nejen napřímo rovnou motorovou pilou, bude to jen
    ku prospěchu věci.

    Ideálním způsob práce s veřejným prostorem se chopili v nedaleké Úročici
    (viz např . https://www.facebook.com/tvorimeUrocnici ). Je to ale maličká
    obec, bez zásadních zásahů socialistickými bytovkami, nebo plošnou
    výstavbou rodinných domů posledních dvaceti let, kde je možné se o všem
    dohodnout v podstatě nakrátko – v hospodě (a problematiku obce velikosti
    Úročic je možné jednoduše shrnout do studentského workshopu). V porovnání s
    Úročicí jsou Petrovice malým městečkem, kde je standardní veřejná debata,
    kde jsou volení zástupci, kteří za důležitá rozhodnutí obce následně nesou
    zodpovědnost.

    Co by rozhodování zastupitelů mohlo pomoct? Určitě model celého náměstí,
    nebo perspektivy – třeba sada vizualizací s porovnáním současného stavu se
    stavem po provedení změn a úprav.

    Určitě – je to architektonická práce, ale přece když si doma pokácím
    strom, nepotřebuji k tomu dělat náročné vizualizace, nebo se s někým radit.
    Vtip je tu ale poněkud v něčem jiném – náměstí představuje centrální
    společnou veřejnou plochu obce, kde by se partikulární zájmy a motivace
    měly spojovat. A stejně jak je důležitý výsledek, je stejně důležitá cesta
    kkterá k němu vede.

    Bylo by určitě dobré prověřit vedení cestiček parkem. Pragmatická rada by
    byla dát pryč ohraničení pámelníkem, počkat na zimu, no a pak jen sledovat
    kudy si to lidé přes náměstí zkracují – určitě by to byly ty nejrozumnější
    trasy – co ale pak s požadavkem na sezení na lavičkách, dětské hry na
    trávníku, nebo s požadavkem na zadumaný pohled na barokní dominanty?

    OdpovědětVymazat
  2. Architekti jsou většinou vnímáni jako ti, co „zdržují“, neboť se většinou
    vyhraněné zájmy investora snaží dát do kontextu prostředí, krajiny a
    zapojit do všech souvislostí. To je jistě jednodušší u rodinného domu (a
    ani tam to není samozřejmé), u obecních domů je to komplikovanější, a u
    koncipování veřejných prostor nejkomplikovanější.

    Člověk by si říkal, že po socialistickém experimentu s masivní výstavbou
    panelových sídlišť, která vlastně také ideálně odpovídala zájmům investora,
    se situace směrem k respektu a ohleduplnosti radikálně promění. Tato
    energie ale našla jiné vyjádření – investor se sice proměnil, ale
    kultivovanost se sama od sebe nikde neobjevila - mnohdy byla doplněna hrubě
    karikovaným přebíráním vzorů ze zahraničí (tentokrát s oblibou v
    anglosaské, nebo švýcarské provenienci) a sloužíla jako beranidlo, které
    mělo za úkol nevyvratitelně obhájit úzce partikulární zájmy. Chápu ale, že
    v případě obce, kde se všichni velmi dobře znají, je hledání obecně
    sdíleného konsenzu, který by nebyl mocensky diktován, ani by nebyl dán
    metáním losu, ale byl by výslednicí nějaké kvalifikované rozvahy, je vždy
    více než problematické, jenže právě jen tudy vede smysluplná cesta.

    Tato problematika je dobře zachycena v těchto textech:
    http://www.blisty.cz/art/77459.html
    https://www.youtube.com/watch?v=33_R1eRGdi8
    http://archiv.ihned.cz/c1-64213430-dobre-mesto-nedelaji-krasne-domy-ale-kvalitni-verejny-prostor-rika-newyorsky-architekt
    (říkáme, že veřejný, společný prostor je něco dnes vlastně nepotřebného)

    Co bych tedy navrhoval – jak píšu výše, Petrovice nejsou Úročicí,
    pochybuji také, že by obec uspořádala architektonickou soutěž. Přínosné by
    ale bylo vyzvat několik architektů, projekčních kanceláří spjatých s místem
    a uspořádat za skicovné pouze vygenerování různých návrhů, pohledů na
    definované problémy, kde by jako jeden z kritérií byla postupná
    realizovatelnost a samozřejmě cena realizace. Vlastní realizace pak nemusí
    být vůbec finančně náročná.

    Jistě, je možné si vždy říci, že náklady na tuto přípravu by se již vše
    podařilo zrealizovat. Jistě, ale zkušenosti z obdobných akcí mluví
    jednoznačně ve prospěch alespoň minimální profesionální přípravy.

    Krásný den,

    S úctou,

    Ondřej Beneš

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Ondro,

    Konsenzus ano, debatu ano, cestičky ano, ale určitě ne petrovický masakr motorovou pilou.
    Stromy coby rodák z Petrovic cítím jako stíny, které rostly spolu se mnou. A přestože souhlasím s tím, že nějaké kyselé píchavky neměly být na naměstí osazeny, tak tam jsou, a ať tam třeba kalamitně dožijou.
    Až budou staré, nemocné, zkraťme jim utrpení, ale zdravé stromy...proč?
    Pamelník je jiná věc. Zkusme to posuzovat podle času (energie), která je potřeba na změnu (v hlavách a srdcích) a vypěstování-růstu (čehokoliv) než to zrušíme zkácíme zbouráme..
    Znám fotografie náměstí před sto lety žádné stromy centrální nádrž padesátka koní a rozbahněný povrch protkaný trasami a proložený mozaikou kamenů. Anička vynálezkyně polky, stoje před hospodou U Báby, by mohla vyprávět.
    Ber to jen jako příspěvek vesnického balíka do diskuze, bez ohledu na profesi.
    Jasně, pokud má něco nového vzniknout, něco staré musí zemřít. Ale co je to nové? A je to lepší?
    Algoritmus v hlavě a motorovka v ruce opravdu až na konec.

    Dobrou noc.

    PS: Uhlíka jsem našel

    Marek

    OdpovědětVymazat
  4. Ondro ještě pár poznámek:

    Prošel jsem si linky v textu a nemohu si pomoci, musím to v krátkosti okomentovat. Vím, že je težké hledat dobré, natož srovnatelné příklady, a že je vše vedené dobrou vůlí a úmyslem, přesto:

    1)
    Příklad Úročice bude nejjednodušší.
    Tzv. participace je univerzální, ale konrétní příklad není použitelný pro Petrovice. Slušná ilustrace. OK.

    2)
    Petr Klápště
    Z obou následujících linků mám stejný pocit abstrahované "zkušenosti".
    Iniciativa (peníze) těžaře Karla Komárka mi rozhodně nepřidává jistoty. Participace proč neříct spoluúčast občanů byla a je, ať někdo chce nebo nechce, v obcích velikosti Petrovic, samozřejmá. A myslím, že nikdo v tomto nebude chtít být vyučován.

    3)
    ReSite:
    Znám lidi, kteří dělají tzv. Incoming pro tyto akce. Tuším tedy trochu z pozadí. Architekt z Prohnilého Jabka (NY) může nanejvíš přijet obdivovat Prahu, ale jen stěží nám poradí, co dělat, navíc v Petrovicích. Tradiční vesnice bude pro něj zcela nepoznaná zkušenost. Rozhodně to není žádný Jan Gehl, kterého bych s jistotou doporučil.

    Chtěl bych taky vyjádřit, že si velice cením tvé iniciativy se studenty a projekty do Petrovic.
    Výsledek úsilí s Tebou rád proberu.

    Na závěr:
    Nemyslím si, že vizualizace náměstí pomohou. Resp. je to na hovno. Dělají se u počítače a mají jen okleštěnou binární hodnotu. Hezké pouťové pozlátko. Co takhle akvarel, uhel, olej atp. Snad to ještě architekti uměj? Alespoň budou na místě nějakou dobu a ne třeba v Singapuru nebo na Maledivách.
    Taky nevěřím, že jakýkoliv byť sebevětší expert, bez hluboce zažité zkušenosti, může pomoci řešit problematiku vesnice-městysu.
    Spíš to bude někdo prostý, nezatížený jakoukoliv ideologií, chodec, někdo plný dobré vůle, a ochoty strávit hodně, ale opravdu hodně času na místě.
    Blažek je už nedaleko na Onom světě a Cílek chodí všude kolem a o nás jen hezky píše jeskyňář.
    Tak třeba stavěči menhirů;)

    Upřímně

    Marek

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj Ondro,

    už poslední email a první citace (konečně jsem to našel):

    Město je rychlé a chaotické, má památky a dějiny. Venkov je pomalejší a víc je součástí krajiny. Městské památky se dají obnovit, ale obnova venkova není návrat k nějakému datu, nýbrž k základnímu principu bytí venkova, a tím je neustálé obnovování sebe sama. Obnova ve venkovském smyslu je provedena tím lépe, čím méně odborníků na obnovu venkova se jí účastní. Dějů se totiž ujímá samotný ekosociální systém, což je příroda s lidskou spoluúčastí. Obnova města je něco jako pěstování anglického trávníku, který je nutné sekat každý týden. Horskou louku však kosíme jednou za tři měsíce.
    Cílek

    Měj se a krásný den

    Marek

    OdpovědětVymazat
  6. Vážený pane architekte,

    Díky za Váš zájem a téměř vše pokrývající analýzu. Ve většině se s Vašimi názory identifikuji, celý problém náměstí a jeho zeleně však vnímám trošku jinak. Z titulu více jak padesátiletého soužití a dennodenního vnímání stromů, květů, vůní a zeleně a určitě z titulu jakési zvykovosti mě zcela zásadně děsí snahy, které se generují z potřeby poražení jednoho stromu a nejednou přerostou v potřebu "rekonstrukce náměstí". Tato potřeba je obvykle doplňována argumentací odborných laiků typu: jedná se o neperspektivní, nevhodnou či dokonce nehezkou dřevinu. Tuto argumentaci v odborném pojetí dendrologů velmi často a snadno přijímají i architekti a přenášejí je do svých úžasných vizualizací a návrhů s potřebou za sebou zanechat pořádnou stopu. Tuto myšlenku pochopitelně rádi přebírají i razantní ambiciózní zastupitelé.

    Zpátky k petrovickému náměstí: myslím si, že je nádherné, úžasné, kouzelné a nevím, jaké ještě, i když je tam opelíchanej pámelník, i když jsou tam stromy, na které léta nikdo nesáhl, i když jsou tam stromy poraněné bleskem, které nám dokazují, že jsou schopné a ochotné s námi desítky let žít bez naší pomoci s naprostou oddaností věci, tj. životu, přinášejí stín, vůni, mikroklima a místo pro život ptáků a desítek dalších druhů živočichů včetně hub a plísní. Toto je život, který tady byl dávno před námi pravděpodobně tu zůstane i po nás, takže mi skutečně v určitém kontextu přijde hloupé, směšné i trapné, když mluvíme o perspektivě stromu a bereme do ruky pilu. Jediným kritériem je skutečně jenom bezpečnost a ochrana zdraví lidí, kteří se v blízkosti těchto stromů pohybují, ale i tyto argumenty vidím velmi často pokroucené a zneužívané. Jediné, co dle mého soudu náměstí skutečně potřebuje je dlouhodobá (chceme-li průběžná), kontinuální péče citlivého odborníka, která by vyřešila naše zoufalé rekonstrukční snahy. A největší smutek je, že to, co ten park potřebuje, mu nedáváme a nakonec přichází technokratický inženýr, který nevnímá stromy jako živou bytost a bere do ruky pilu a nechápe, že velký strom, zejména pokud stojí v intravilánu obce a je skutečně bezprostřední součástí života a životů desítek a možná stovek lidí a je nenahraditelný jakoukoliv náhradní výsadbou.

    Nechci věc dále košatit ani se vracet k děsivým odstrašňujícím realizacím, takže snad poslední větu za mě: doporučuji to co Vy - pomalou promyšlenou údržbou bez dramatických vstupů (stejně tak jak nás stromy naprosto klidně a pokorně provázejí životem), údržbu nejlépe člověkem, který stromy léta zná a který si s nimi umí povídat.

    Děkuji za Váš pohled a zájem a přeji hezký den

    Jan Studený

    OdpovědětVymazat